Zpravodaj města Velká Bíteš | září 2018

30 / 68

30 | Září 2018 Zpravodaj Město Velká Bíteš
|
Zatčena byla během války ve svých
21 letech v sobotu 15. ledna 1915 a od-
souzena 11. května 1915 k trestu smrti.
Po odvolání jí byl 4. července 1916 trest
potvrzen, načež po žádosti o milost k cí-
saři Františku Josefovi jí byl 27. srpna
1916 trest zmírněn v osmiletý těžký ža-
lář bez započtení vyšetřovací vazby 1 ¾
roku. Nakonec byla amnestována novým
císařem Karlem 4. července 1917, ve
vězení tak strávila 2,5 roku. V procesu,
ve kterém figurovala na prvním místě,
bylo obžalováno 69 osob z velezrady pro
rozšiřování ruských letáků, tedy letáků
nepřátelské země za válečného stavu.
Spolu s ní byl k trestu smrti odsouzen
její 39letý bítešský strýc Vladimír Ko-
tík a další čtyři lidé, dalších asi padesát
k různým trestům a několik osvobozeno.
Popraven nakonec nebyl nikdo z nich,
amnestie se dočkali zároveň s Relou.
Alice Masaryková případ popsala takto:
„Když Rusové postupovali ke Lvovu,
objevilo se na Moravě a v Čechách pro-
volání, připomínající Čechům a Slová-
kům, že jsou krve slovanské, a slibující,
že veliký bratr je vysvobodí ze staletého
ujařmení. Byly-li letáky skutečně ruské,
či byly-li výplodem nějaké horké české hlavy, anebo konečně provokací policie – není
jasno. […] Leták, který jí byl dán, četla s nadšením a poslala jej do Velké Byteše; a jak
řetězem došel jí, tak řetězem putoval dál. Policie jej zachytila a začalo se vyšetřování.
Rozvinutý řetěz se svíjel v rukou komisařů a jeden jeho článek za druhým mizel ve vězení;
u Rely Kotíkové, sedmdesátého článku řetězu, se řada zastavila; když ta zapadla do vězení
- stopa zmizela. […] Kotíková stála na svém, že leták dostala od vojáka, když rozdávala
v nemocnici dárky; tvrdila, že by vojáka nepoznala. Soudcové tušili, odkud leták pochází,
a děvčeti nevěřili.“ Četníci tak Relu odvedli z banky nejprve do brněnské věznice, pak byla
odvezena do Vídně, zpráv z domova jí pět měsíců nevydávali.
PhDr. Alice Masaryková byla zatčena ve svých 36 letech 28. října 1915 pro podezření,
že je ve spojení se svým otcem, že skrývá jeho spisy. V prosinci toho roku byla převezena
z pražského policejního ředitelství do vídeňské zemské věznice. Právě zde ve čtvrtém po-
schodí v cele č. 207 se seznámila s podobně zarputilou o 14 let mladší Relou a také již
Vězeňkyně Aurelie Kotíková v ženské trestnici v Řepích u Prahy
v letech 1916–1917 | (SOkA Žďár n. S., f. Vladimír Kotík).