Zpravodaj města Velká Bíteš

28 |

Prosinec 2017

Zpravodaj Město Velká Bíteš

www.velkabites.cz

že mu jeden před očima zamával brigadýrkou, druhý mu rýpl vidlemi do stehen a podráž-

děný kůň se snažil do brigadýrky kousnout. V jízdárně mně kamarádi takto „vycvičeného“

Údaje podrželi a sotva jsem nasedl, tak mě hned před překážkou shodil. Znovu ho chytili,

podrželi, nasedl jsem a zase jsem šel k zemi. Další pokus o zachycení koně byl neúspěšný.

Ten začal běhat po jízdárně, proto jsme se snažili jej chytit v pootevřené hlavní bráně.

Údaj sice k bráně přiběhl, ale s hrozivě vyceněnými zuby, tak jsme bránu zabouchli a ne-

chali jej běhat s ostatními. Až se pořádně unavil, vrátil se do své stáje.

Ačkoliv jsme ještě pořádně jezdit neuměli, vyjeli jsme se zástupcem velitele roty

s kanóny a minomety do terénu za Bratislavu. Každý kanón nebo minomet táhly dva

páry koní. Na levém koni prvního páru seděl podkoňák pěkně v sedle a já pak za ním

na koni bez sedla. V bratislavských ulicích jsme jeli ještě pomalu a klidně, ale v jednom

úvoze polní cesty za městem dal velitel pokyn k jízdě cvalem a potom tryskem. Kanóny

a minomety za námi nadskakovaly a my na koních bez sedla jsme se jich drželi kolem

krku nebo za hřívu. Naštěstí všechno dobře dopadlo. Prvních šest týdnů vojenské služby

v Bratislavě, až do přísahy 28. října 1949, bylo velmi dobrých. Jídlo bylo vynikající,

i když pro obyvatele platil přídělový systém. Naši velitelé s námi jednali slušně, dokonce

jsem ve volném čase s nimi hrál tenis. Po státním svátku 28. října jsme měli povolené

vycházky po Bratislavě.

Poddůstojnická škola

Horší časy nás čekaly od listopadu

v poddůstojnické škole v Topoľčanech.

Vojna jak řemen, jídla málo, k večeři

často jen brambory s kysaným zelím,

někdy i nějaký ten škvarek. Kromě vý-

cviku se zbraní jsme opět jezdili na ko-

ních v jízdárně, já s těmi stejnými jako

v Bratislavě. Poněvadž v poddůstojnické

škole byli vojáci z různých útvarů, začí-

nal jezdecký výcvik od úplného začátku.

V první hodině nám přidělili koně a jeli

jsme do jízdárny. V čele na tribuně už

čekali naši velitelé se svými rodinnými

příslušníky, a jako každoročně očekávali

„zábavné“ představení nováčků. O to se

úspěšně postarali ti z nich, kteří seděli

na koni poprvé. Po seřazení a povelu ke

klusu následovaly rady velitelů jak koně

ovládat: „Povol mu uzdu, přitáhni mu

uzdu…“ a podobně. Pádů bylo hodně,

avšak do měkkého, do drtin. Rad bylo

Minomet vzor 1937. | Foto: Zdroj Wikipedie