24 / 68
24 |
Prosinec 2017
Zpravodaj Město Velká Bíteš
www.velkabites.cz|
www.bitessko.comdo všech oblastí našich životů. Podtrženo a sečteno. Kdo chce kulturně žít, kulturu dělat
nebo i organizovat, každý má možnost. Troufám si tvrdit, že kultury je kolem nás dost,
je z čeho vybírat.
Hodnotit, jak kdo dělá nebo organizuje kulturu, si netroufám, ať to činí ti odpovědní
nebo zkušenější, pokud k tomu najdou odvahu. Rád si o tom přečtu ve Zpravodaji nebo
v Exitu. O kultuře se často nedokážou domluvit ani v Praze.
Na závěr si neodpustím Karla Čapka:
„ …kultura se nedá prakticky ničím obhájit, ale nedala se obhájit ani v minulosti,
kdy už lidé páchali neužitečnou hudbu, verše, obrázky a počítali hvězdy a vůbec ma-
řili „sterým“ způsobem čas, tak jak to činíme i dnes. Ve svém nejvyšším smyslu,
kultura tu není pro nic jiného, než aby zhodnocovala naše životy….“
Karel Smolík, odborně způsobilá osoba pro PO
HISTORIE
HISTORIE VELKOBÍTEŠSKÝCH DOMŮ
Seriál o domech a jejich majitelích na náměstí, v ulicích i na předměstích Velké Bíteše
zabývající se dobou (již) před polovinou 20. století. Nyní ulice KOZÍ, čp. 159:
Roku 1588 zakoupil dům po
Ma-
těji Kučerovi
za 50 zlatých
Šimon
Cibulka
. Po něm jej r. 1604 zakoupil
dále za cenu 45 zl. kloboučník
Matěj
Holub
. V téže ceně jej r. 1610 poří-
dil po Holubovi
Václav Čečatka
,
po kterém jej r. 1619 zdědil v ceně 40
moravských zl. syn
Jiřík Čečatka
.
Někdy poté dům zpustl.
Až r. 1725 zakoupil
„grunt pustý
Čečatkovský v Psí ulici“
v ceně
40 mor. zl.
Štěpán Veselý
,
„však
poněvadž jest pustý“
, byla mu cena
snížena na polovinu. A aby dům vy-
stavěl, udělilo mu město na 3,5 roku
tzv. polhotu, tj. osvobození od splácení nemovitosti i na ni vázaných platů a daní. Sku-
tečně dům „vyzdvihl“, a to nákladem 13 rýnských zl. Již následujícího r. 1726 Ště-
pán, tehdy zvaný Ránoveselý, prodal dům
Jakubu Křečkovi
, kterému zůstala zbýva-
Dům čp. 159 v současnosti. | Foto: Jan Zduba