Zpravodaj města Velká Bíteš | květen 2017

34 / 68

| Květen 2017 Zpravodaj Město Velká Bíteš
|
nickou v Brně na Sokolské ulici č.1. Studium na této prestižní průmyslovce jsem zahájil
v tragický den 1. září roku 1939, v den, kdy fašistické Německo přepadlo Polsko a když
dva dny na to vyhlásila Německu válku Francie a Anglie – začala II. světová válka.
Vyučování na Vyšší průmyslové škole probíhalo v plném rozsahu, jako v době míru,
tj. od 8.00 do 15.00 hodin s hodinovou přestávkou a v sobotu od 8.00 do 13.00 hodin.
Úroveň profesorského sboru byla vysoká, zvláště po uzavření českých vysokých škol,
kdy do průmyslovky přešli někteří vysokoškolští profesoři. Naším třídním učitelem byl
prof. Viktor Pospíšil, který k nám přešel ze Slovenska, které se odtrhlo od ČSR. Říkali jsme
mu „Pipin krátký“ podle římsko-německého císaře. Pro mnoho spolužáků bylo studium
velice obtížné. Přišli z různých škol a jejich úroveň byla značně rozdílná. Nejmladším
žákům, mezi které jsem patřil i já, bylo 15 let. Mnozí však byli vyučení různým strojíren-
ským oborům, byli o 3 až 4 roky starší a studium jim dělalo velké potíže. Naopak studenti,
kteří přešli z gymnázia, měli před námi velký náskok v matematice a fyzice. Až na jednoho
vyloučeného jsme všichni postoupili do II. třídy. Starostou jsme zvolili absolventa učňov-
ské školy J. Prokopa, a zůstal jím až do maturity.
II. ročník
Ve druhém ročníku se již začaly projevovat rozdíly ve schopnostech a vědomostech
jednotlivých studentů. Mě velmi zajímala matematika a deskriptivní geometrie, potíže
jsem měl s němčinou, kterou jsme téměř všichni ignorovali. Jako nepovinný předmět jsem
si vybral ruštinu. Bylo nás asi 15 žáků a vyučoval nás pan profesor Švick, který k nám
34
Vyšší průmyslová škola strojnická v Brně na Sokolské ulici (původní název). | Foto: Alois Koukola