Zpravodaj města Velká Bíteš | březen 2017

25 / 48

Zpravodaj Město Velká Bíteš
|
Březen 2017 | 25
nickou sbírku či knížku poezie pro děti a mládež, přichystánu malou drobnost pro radost
a hříšníkům budou odpuštěny pokuty.
Jak se zbavit jarní únavy aneb životní síla a její oslabení na jaře
Městská knihovna Velká Bíteš vás srdečně zve na besedu s vaším oblíbeným hostem
– Danou Švestkovou. Po velmi úspěšné přednášce o zdraví v zimním období jsme pro vás
připravili pokračování. Jarní únava v různé míře postihuje nás všechny. Jde o přirozenou
reakci těla na prožité zimní období s nedostatkem slunečního svitu a nepříznivým poča-
sím. V dnešní době nelze vyhovět přirozené potřebě organismu přes zimu více odpočívat.
Naopak jsme vystaveni stále stejně vysoké pracovní zátěži. Na této přednášce se dozvíte,
jak se co nejlépe vypořádat s vyčerpáním, jak předejít jarní únavě a jak si nejlépe užít při-
cházející jarní měsíce. (Více na )
Těšíme se na vás ve čtvrtek 30. března od 17.00 hodin v Městské knihovně Velká Bíteš.
Hana Vokřínková
HISTORIE
HISTORIE VELKOBÍTEŠSKÝCH DOMŮ
Seriál o domech a jejich majitelích na náměstí, v ulicích i na předměstích Velké Bí-
teše, zabývající se dobou (nyní již) před polovinou 20. století. Nyní RŮŽOVÁ ULICE,
DŮM ČP. 151:
V letech 1594 i 1606 držel dům kožešník Marek Muška, v roce 1621 Tomáš
Truska, asi po něm pekař Samuel Žemlička. Poslední jmenovaný mohl dům získat
před rokem 1659, kdy se mu narodila dcera Rozina, a asi jej držel do svého skonu roku
1665. První gruntovní zápis pochází až z roku 1668, kdy již Tomáš Očadlo prodal
dům „dle dobrého uvážení za sumu 40 zlatých počtu moravského“ Janu Vodičkovi.
Ten zavdal 8 rýnských zlatých 20 krejcarů, které náležely sirotku Rozině Žemličkové,
a zbývající Očadlovu pohledávku 32 moravských zlatých 26 grošů skoupil o tři roky
později za 11 mor. zl. hotově. Roku 1675 ovšem „Jakub Žemlíček zplnomocněnec a na
místě Jana Vodičky švagra svého“ prodal dům dále za stejnou cenu provazníku Jiříku
Procházkovi. A „jest mu připrodáno: 1 stůl, kohouta a slepici i co hřebíkem přibito“.
Z domu tehdy stále náleželo 8 mor. zl. sirotku Rozině a 32 mor. zl. Janu Vodičkovi.
Jiřík Procházka pak roku 1682 prodal dům zpátky „bratru svému vlastnímu“ Janu
Vodičkovi za stejných podmínek, za jakých jej sám pořídil. Roku 1726 zdědil dům syn
Jana Vodičky Matěj Vodička. Ten měl vyplatit 8 mor. zl. ještě stále Rozině rozené Že-
mličkové nebo jejím dětem a zbytek po 6 mor. zl. mateři Marianě a svým sourozencům
Martinovi, Václavovi, Antonínovi a Magdaleně.