Zpravodaj města Velká Bíteš | březen 2017

23 / 48

Zpravodaj Město Velká Bíteš
|
Březen 2017 | 23
návratu vlků do české a moravské krajiny a problémům, které jsou s ním v současnosti
spjaty. V úvodu Monte představil široký okruh vlčích příbuzných, od psů přes šakaly
a hyeny až po dhouly. Následně se věnoval jednotlivým druhům vlků (arktickým,
iberským, karpatským atd.) a jejich charakteristikám. Promítané obrázky posluchačům
ukazovaly nejen podobu uváděných vlčích druhů, ale i formy vlčího chování. Pozor-
nost se pak přesunula na místo, jaké mají vlci v lidské kultuře, již rozsáhle inspirují,
ať se jedná o literaturu, film nebo výtvarné umění, od kanonických děl až po pop kulturu.
Druhá polovina přednášky se zabývala vlky v naší přírodě. Systematické pronásle-
dování, které začíná již ve středověku a s nástupem palných zbraní se ještě znásobilo,
vedlo k vybití posledních vlků v našich horách a na Českomoravské vysočině v prů-
běhu 19. století. Posledním vysočinským vlkem byl známý vlk zastřelený roku 1861
nedaleko od Bíteše na Bělizně. Poté tito přirození strážci zdraví zvěře na více než
jedno století z českých a moravských lesů zcela zmizeli. Znovu se začínají objevovat
na moravsko-slovenském pomezí a na Šumavě od počátku 90. let minulého století
a v dnešní době žije na území České republiky několik vlčích smeček, přičemž nej-
stabilnější se zdá vlčí populace na místě poněkud překvapivém – v Máchově kraji,
na Kokořínsku, která již opakovaně vyvedla mladé. Naopak v Moravskoslezských
Beskydech a v Javorníkách, které nabízejí vhodné přírodní podmínky, se po nadějných
prvních pokusech z počátku 90. let vlčí smečka znovu trvale neusadila a objevují se
zde jen jedinci migrující za potravou ze slovenské strany. Důvodem je nevraživost
části místních obyvatel, kteří vlky bez ohledu na to, že jde o přísně chráněnou šelmu,
loví a kladou otrávené návnady.
Naštěstí narůstá počet lidí, kteří si uvědomují, že vlci do naší krajiny přirozeně patří
a že mají nezastupitelné místo v udržování zdravého stavu ostatní zvířecí populace. Jak
Monte opakovaně zdůrazňoval, vlk není agresivní, to je jen naše představa, již si do vlků
promítáme. Vlci jsou velmi plaší a zároveň nesmírně inteligentní. Proto se nevysilují
zbytečnou agresivitou a v lese loví jen slabé a nemocné kusy, neboť při jejich nahá-
nění a stržení nemusejí vynakládat mnoho energie. Lovem zdravých a silných jedinců
se zbytečně nevyčerpávají a ponechávají je bez povšimnutí, a proto je lze bez přehánění
označit za lékaře lesa. Při ochraně vlků mají dnes významné místo tzv. vlčí hlídky, které
organizuje Hnutí Duha. Díky jejich fotopastem, jejichž záběry a videa jsme mohli během
přednášky zhlédnout, také víme více o složení smeček, počtu mláďat a „denním režimu“
vlčí smečky (zájemci je naleznou také na adrese ).
Pozornost přítomných posluchačů poutala nejen přednáška, ale i Monteho průvod-
kyně, čtyřletá fenka československého vlčáka Taiga, jejíž předci byli pro oživení chovu
kříženi s vlky a která svým vzhledem a chováním nezapřela, že má mnohem blíže
k divokým předkům psů než k našim domácím mazlíčkům. Zasvěcené a poutavé vy-
právění o vlcích se spolu s následnou diskusí protáhlo na více než dvě hodiny a dou-
fejme, že přispělo k pozitivní změně v náhledu na soužití s vlky v naší přírodě.
Tomáš Borovský