7 / 24
Okolnosti pořízení domu čp. 117 v Hrnčířské ulici ve Velké Bíteši městem v roce 1715
Příspěvek k výročí 300 let městské držby domu
7
K třetí chalupě
[čp. 121]:
U chobotu nad Skalním rybníkem kósek roli“.
Výše uvedeným výčtem dopisování
prozatím skončilo a záležitost zřejmě
zůstala víceméně při starém. Snaha kláš-
tera o obnovu svého hospodaření ovšem
nepolevila, naopak v roce 1673 vyústila
v objemný soupis stálých příjmů. Nový
urbář měl však své nedostatky, jelikož
vznikl nejspíše tak, že byly do něj ze
staršího urbáře přepsány poslední zápisy,
které dokládaly stav, jaký asi byl na po-
čátku třicetileté války (snad v roce 1624).
Dle tohoto urbáře držel čp. 117 Martin
Bílek, další domy tkadlec Ondřej a Bar-
toloměj Hodovský.
6
Srovnáme-li nyní svatojiřský úrok
z roku 1594 placený městu a z roku snad
1624 placený klášteru, vyjdou tyto počty:
z čp. 117 městu 7,5 groše 2 denáry a kláš-
teru 14 g., z čp. 120 městu 3 g. a kláš-
teru 1 g., z čp. 121 městu 2 g. a klášteru
1 g. Držitelé těchto klášterních gruntů
tak kdysi odváděli, zdá se, pravidelný
plat z nemovitostí jak klášteru (16 g.),
tak městu (necelých 13 g.).
Stavební obnova domu
a spor o hospodu
N
aznačená rozepře se začala pro-
bouzet v roce 1677, kdy klášterní
polesný nechal skácet stromy v bíteš-
ském území. Ovšem 80 borovic přitom
náleželo zdejšímu měšťanu a radnímu
Janu Bokrovi, který 20. května poslal
s podporou rady města do kláštera stíž-
nost. Probošt Pavel Augustýn Stokandel
o dva dny později uznal omyl a projevil
vůli Bokrovi dříví vynahradit. Přitom se
zmínil, že klášter má fundaci mezi sou-
sedskými lesy náležející k bítešským
gruntům, jak je zaznamenáno v kláš-
terních knihách, prilivilegiích a urbáři
z roku 1505. A tyto lesy nebyly klášteru
dosud vykázány, proto se polesný do-
pustil omylu. Stokandel v tomto dopise
započal nótu v duchu, že pokud radní
nevyjdou vstříc, klášter postoupí spor
k bítešské vrchnosti a zemskému hejt-
manství. Tuto výhružnou nótu si klášter
v dopisech podržel po několik let.
V červnu následujícího roku 1678 císař
potvrdil klášteru privilegia. Tato podpora
zřejmě vedla k tomu, že abatyše s pro-
boštem pověřili otce svého polesného,
Začátek dopisu abatyše Roziny Tengellotové z 27. 1. 1679
adresovaného městu (SOkA ZR, f. AMVB, sign. C 5).