Zpravodaj města Velká Bíteš | listopad 2017

36 / 72

36 | Listopad 2017 Zpravodaj Město Velká Bíteš
|
stejně plynule pokračovat,
protože nebylo pro koho vyrá-
bět. Hlavní odběratel převážně
vojenské výroby – Německá
říše, již neexistoval. Přesto
mě nový vedoucí konstrukce
ústředního topení Ing. Dvor-
ský požádal, abych k němu
nastoupil. Poděkoval jsem za
důvěru, ale odmítl jsem s tím,
že půjdu studovat na Vysoké
učení technické do Brna, kam
jsem byl také v říjnu přijat.
Studijní podmínky na „tech-
nice“ byly strašné. Poněvadž
po 17. listopadu 1939 Němci všechny vysoké školy uzavřeli, byl nyní o studium obrov-
ský zájem jak nových, tak i starších posluchačů, který převyšoval prostorové možnosti.
Přednášky nejdůležitějších předmětů, jako je matematika, fyzika a deskriptivní geometrie,
se konaly ve velké aule. Těm, kteří nepřišli alespoň půl hodiny před začátkem, nezbylo
nic jiného, než si sednout na podlahu. V zadní části auly bylo velmi špatně vidět i slyšet.
Nebyly žádné učebnice ani skripta. Teprve v roce 1947 vydal profesor Čupr třídílná skripta
z matematiky a profesor Klapka napsal obsáhlou šestisetstránkovou učebnici Deskriptivní
geometrie, která však nebyla pro výuku vhodná. Za takových podmínek bylo lepší studium
přerušit nebo odstoupit.
V Brně jsem bydlel u své tety Josefy Ondrákové v Jugoslávské ulici. Dojížděl jsem tam
jedenkrát týdně autobusem poháněným dřevoplynem. Autobusy byly zastaralé, velmi po-
ruchové a navíc velice přetížené. Cestující byli dovnitř řidičem doslova nacpáni, mnohdy
se tam stejně všichni nevešli a museli čekat na další spoj. Situace se poněkud zlepšila
zařazením nových nákladních automobilů „Dodge“, které byly do ČSR dodány Spojenými
státy v rámci poválečné pomoci UNRA. Seděli jsme v nich na dřevěných lavicích umístě-
ných podél bočnic. Proti deštivému počasí jsme byli chráněni pouze nepromokavou plach-
tou. Velmi nebezpečná byla jízda v zimním období. Jednou se nám stalo, že jsme dostali
smyk a skončili jsme v příkopu u Přibyslavic – naštěstí jen s pohmožděninami.
Na technice jsem studoval dálkově, při zaměstnání. Původně zapsaný studijní obor
„Všeobecné strojírenství“ jsem změnil na „Strojírenství papíren a celulózek“. Vedoucím
katedry byl profesor Vlček. Byl to nejpřísnější profesor, jakého jsem znal. Když jsem
k němu přišel ponejprv a předložil index (výkaz o studiu), pěkně se přede mnou uklonil,
čímž naznačil, že jsem na něco zapomněl. Jednomu posluchači vyhodil dokonce index
oknem ven. Zkoušené posluchače hodnotil velmi přísně a často nechal zkoušky opakovat
(před válkou se za zkoušku platilo 50 Kč). Říkalo se, že kdo u něho složil všechny zkoušky
z jeho oboru, tomu sehnal zaměstnání a dokonce prý jej i oženil s dcerkou nějakého boha-
Bývalá „Vysoká škola technická v Brně“ na Veveří. | Zdroj: Archiv VUT Brno