Zpravodaj města Velká Bíteš | listopad 2017

37 / 72

Zpravodaj Město Velká Bíteš
|
37 Listopad 2017 |
tého fabrikanta. Po únorové revoluci v roce 1948 byl bohužel z techniky akčním výborem
vyhozen. S jeho prvním asistentem jsem vycházel velice dobře.
Nástup do První brněnské strojírny v Brně
Koncem roku 1945 se finanční poměry naší rodiny velmi zhoršily. Všechny naše úspory
byly znehodnoceny měnovou reformou. Každý občan si mohl vyměnit pouze 1500 Kč
v poměru 1:5, tj. jednu novou Kč dostal za pět korun protektorátních. Směna dalších úspor
v poměru 1:50 byla krajně nevýhodná. Stejně jsme žádné jiné peníze neměli, protože nikdo
z nás nevydělával.
Proto jsem v prosinci roku 1945 přijal zaměstnání v První brněnské strojírně v Brně,
v konstrukci potrubí a armatur s tím, že nastoupím první pracovní den po Novém roce
1946. Neměl jsem však žádné peníze ani na autobus do Brna, tak jsem nastoupil až
19. ledna. Námi konstruované potrubí a armatury byly součástí parních elektráren. V kon-
strukci nás bylo pět konstruktérů potrubí a tři konstruktéři armatur. Pracovali jsme ve ztí-
žených podmínkách, protože výrobní haly i administrativní budovy byly téměř zničené.
Archívy obsahující výrobní výkresy shořely a my jsme museli zbylé výkresy součástí po-
trubí a armatur vyhledávat po kancelářích a dílnách.
První brněnská strojírna byla německá firma, založená v roce 1814. Většina jejich za-
městnanců, zejména techniků, byli Němci a ti byli po válce odsunuti do Německa nebo
do Rakouska. V konstrukci potrubí byl pouze vedoucí (přednosta) Ferdinand Cíha a dva
konstruktéři, Jan Holý a Vladimír Navrátil. Já jsem přišel z ČKD a jediný jsem měl praxi,
ostatní byli čerství absolventi průmyslové školy. Zakázek byl nedostatek, práce nestačila
ani pro všech osm pracovníků naší společné konstrukční kanceláře. První mojí prací byl
projekt potrubí na zakázku určenou pro švýcarskou firmu Eschen – Wyss v Zürichu.
Konstrukce papírenských strojů
Dalším úkolem, kterým mě přednosta pověřil, byla konstrukce výměníků – ohřívačů
vody a cirkulačních zařízení pro varny celulózy do papírenských závodů. Od firmy Pospíšil
z Prostějova jsme obdrželi zakázku na výrobu zařízení pro drcení starého papíru. Z tohoto
důvodu mně přednosta přidělil další dva nové absolventy průmyslové školy a já jsem tak
mohl vytvořit konstrukční skupinu „papírenské stroje“. První brněnská strojírna vyráběla
dále parní kotle, parní turbíny a potrubí, ale také zařízení pro cementárny, parní silniční
válce, úpravny vody, pivovary, lihovary, cukrovary aj.
V roce 1948 jsem vypracoval projekt varny na natronovou celulózu. Varna sestávala ze čtyř
„vařáků“ – svislých nádrží o průměru 4,5 m a vysokých 1,5 m. Spodní, kuželovitá část va-
řáku, byla opatřená kolenem a rychlouzavíracím šoupátkem pro vypouštění uvařené celulózy.
Každý vařák měl svislý trubkový ohřívač o průměru 0,5 m, vysoký 6 m a cirkulační odstředivé
čerpadlo. V tomto ohřívači se parou ohříval louh sodný a přečerpával se do vařáku. Tento louh
se používal k vaření sulfátové (natronové) celulózy z bukového dřeva. Jednotlivé díly varny
se vyráběly z uhlíkové oceli a uvnitř byly opatřeny kyselinovzdornou vyzdívkou. Ohříváky
s cirkulačním čerpadlem, potrubím a armaturami byly zhotoveny z kyselinovzdorné chromnik-