Zpravodaj města Velká Bíteš

Zpravodaj Město Velká Bíteš

www.velkabites.cz

Listopad 2017 |

společenský přínos Francii. Svým francouzským vyznamenáním, který Jan Seka převzal

pravděpodobně z rukou samotného Napoleona po bitvě u Slavkova, se zajisté chlubit pří-

liš nemohl, neboť jej dostal za služby znepřátelené mocnosti proti svému panovníkovi.

Ani nyní by se o něm nevědělo nebýt daru Václava Augusta Měřičky, který v roce 1996 da-

roval svou sbírku vyznamenání, obsahující na 3000 položek v celkové hodnotě tehdejších

22 milionů korun, Národnímu muzeu v Praze. Navzdory vzbuzenému zájmu se informace

k osobě rytíře Čestné legie Jana Seky v Numismatickém oddělení Národního muzea nena-

jdou. Jeho vyznamenání je uloženo v terezínském depozitáři.

Rumunský původ Jana Seky ani jeho službu při rakouském vojsku zatím potvrdit nemohu.

KVelké Bíteši se začal vztahovat ve svých asi 31 letech v čase sedmileté války (1756–1763),

kdy se 9. 11. 1760 oženil se stejně starou Annou Marií, rozenou Halouzkovou z Budišova

a vdovou po purkrabím osovského panství Václavu Josefu Montagovi. Zatímco datum man-

želské smlouvy je známo z bítešských gruntovních knih, místo zatím zůstává neznámé. Anna

se z Osové do Velké Bíteše přestěhovala již roku 1754, kdy její tehdejší manžel zakoupil prá-

vovárečný dům na náměstí čp. 13. Ovdověla někdy v letech 1757–1758. Zdá se, že Jan Seka

vyženil i děti, soudě podle úmrtí pouze půldruhého roku staré Montagovy dcery Františky

6. 6. 1758 v Bíteši, nebo podle ojedinělého případu, že se 6. 4. 1823 stali kmotry bítešského

Jiříka Kiliana punčochář Josef Montag spolu se svou sestrou Annou.

Na základě absence záznamů o Sekovi v bítešských matrikách před rokem 1766 se jeví,

že v prvních letech manželé Sekovi ve Velké Bíteši příliš nepobývali, že se tu skutečně

usadili až na podzim zmíněného roku 1766 nedlouho před narozením nejspíše třetího dí-

těte. Vzápětí 5. 1. 1767 Anna nechala připsat dům v ceně 780 rýnských zlatých svému

manželovi. Tím se Jan Seka stal bítešským sousedem a měšťanem, což mu umožnilo být

volen do městské rady. A také hned od nejbližšího roku 1768 býval stálicí v městské radě,

snad zejména pro své zkušenosti a kontakty v úřednickém prostředí (doloženo dle Tirayova

soupisu v pamětní knize pro roky 1768–1778, 1795).

Mezitím se Seka stal prostředníkem při koupi rovněž právovárečného domu na náměstí

čp. 133. Totiž 17. 9. 1768 koupil od Marie Izabely Richterové dům za 248 zlatých, aby jej

15. 9. 1769 prodal již bývalému důchodnímu budišovského panství a rodinnému příteli

Janu Kačerovi za 300 zlatých. Seka pak 10. 10. 1770 ke svému domu přikoupil část parcely

sousedního domu čp. 14, totiž půl velké maštale v délce 6,6 metru za 13 rýnských zla-

tých. Za zmínku zajisté stojí, že se 25. 10. 1767 v bítešských matrikách objevila ojedinělá

zmínka o jakémsi Leopoldu Sekovi žijícím asi přechodně ve Křoví. Tento byl svědkem

společně se zdejším Matějem Doležalem na svatbě Josefa Čížka, pocházejícím z Čech

z Chlumce a tehdy rovněž žijícím ve Křoví, s Kateřinou vdovou po Janu Špačkovi,

vojákovi zemřelém v meziříčském špitálu.

Manželům Sekovým se narodily nejméně čtyři děti. Asi nejdříve v roce 1761 se narodil

syn Alexander, který se v bítešských matrikách objevil až na sklonku svého života jako

penzionovaný úřední kancelista. Společně se svým mladším a asi rovněž navrátivším se

bratrem Vincentem se stal 11. 10. 1825 svědkem na svatbě své neteře, totiž na svatbě

císařského úředníka „Gegenhändler“ z Bučovic Karla Hansely (syna Klementa Hansely,