Zpravodaj města Velká Bíteš | září 2017

32 / 68

32 | Září 2017 Zpravodaj Město Velká Bíteš
|
Plachetské, dále pak dům Pavlíčkův a Pelánův. Na náměstí vyhořely všechny domy
v jeho dolní polovině. Náš dům stále odolával, a proto pilot letadla na něj znovu a znovu
nalétával a shazoval zápalné bomby. Otec občas obhlížel situaci venku kolem domu
a na zahradě. Celá plocha kolem našeho krytu byla postříkaná fosforem z těchto bomb.
Pokud jsme se například otřeli kalhotami o postříkaný rybíz, bylo nutné jej ihned setřít,
aby nám oblečení nechytlo. Při poslední otcově obhlídce vybuchla další zápalná bomba
hned za otcovými zády.
Do našeho krytu jsme vzali celou rodinu Aloise Ondráka z jejich vyhořelého domu.
Při jednom z mnoha náletů trefila jeho ženu do hlavy malá hrudka hlíny. Ihned začala
hystericky řvát, že je zabitá. Chvíli to trvalo, než ji matka uklidnila. Další zápalné bomby
zasáhly dům a dvůr pana Dvořáčka. Řezačku na slámu měl postříkanou fosforem a když
se chytil jejího ručního kola, zanaříkal, že mu hoří ruce. Postříkané bylo i malé selátko,
které svítilo, jako by bylo ze zlata. Husy a kačeny měly postříkané nohy a já panu Dvořáč-
kovi vysvětloval, jak je ošetřit. Tyto znalosti jsem pochytil při studiu na Vyšší průmyslové
škole strojnické v Brně. Chemii nám tehdy přednášel pan profesor Ing. Remčík a říkal,
že chemik při pokusech hraje všemi barvami. Zapamatoval jsem si, jaký je rozdíl mezi
zápalným a bojovým fosforem. Ještě následující den jsme posypávali pískem rozstříkaný
fosfor na podlaze na půdě.
Osvobození
Dne 9. května 1945, mezi čtvrtou a pátou hodinou ranní, přijely od Brna první sovět-
ské tanky. Němečtí vojáci opustili město během noci, aby unikli zajetí Rudou armádou.
Posledního německého vojáka s puškou jsem viděl stát pod mostem. Po brněnské silnici
přijížděly v několika proudech nákladní automobily s rudoarmějci, mnoho z nich šlo také
v několika proudech pěšky. Shromáždili se na Masarykově náměstí a odtud pokračovali
po přecpaných silnicích na Jihlavu a na Žďár. Kolem deváté hodiny bombardovala sovět-
ská letadla omylem vlastní vojáky. První bomby dopadly před náš dům na břeh potoka,
dále pak na louky, náměstí a Hrnčířskou ulici. Bombardování přestalo až po vystřelení
červené rakety. Zahynulo asi 16 bítešských občanů a přibližně stejný počet sovětských
vojáků. Bomby dopadaly také na louku u rybníka „Hadr“ a do vzniklých jam potom za-
hrabávali zabité koně. Jedna z bomb dopadla na břeh potoka před naším barákem, a kromě
hlíny „vystřelila“ i mezní kámen určující hranice pozemků. Ten přeletěl střechu a dopadl
na dvůr, těsně vedle mého otce, který si právě mazal krajíc chleba škvarkovým sádlem,
a tak ho měl posypaný i hlínou.
A bylo po válce…
Po odchodu německých vojáků zůstalo na území našeho města a jeho okolí mnoho de-
montovaných nebo poškozených zbraní i množství nejrůznější munice. Náboje, nalezené
po dělostřelecké baterii u kapličky na Psí hoře, někteří mladíci rozebírali, vysypávali pra-
chové tyčinky, těmi plnili jiné, vhodnější nábojnice, a ty pomocí zápalné šňůry odpalovali
jako rakety. Mnoho se jich při tom zranilo, jeden přišel dokonce o ruku.