Zpravodaj města Velká Bíteš | září 2017

29 / 68

Zpravodaj Město Velká Bíteš
|
29 Září 2017 |
1672 vrchnost o povolení péct bílé pečivo, v roce 1692 podobně o povolení péct žemle,
štrycle a koláče mimo týdenní trh.
Pekařské řemeslo patřívalo v Bíteši spíše k těm slabším, což mohlo být dáno jak menší
ekonomickou silou odpovídající velikosti místního trhu, tak možná nepotřebností malé
ochranářské instituce hájící zájmy jen několika pekařských mistrů. Pozoruhodné je,
že v roce 1414 nebyl v soupise obecních příjmů zmíněn jmenovitě žádný pekař (na rozdíl
od perníkáře a koláčníka), a dokonce ani prodejní chlebné lavice, i když jejich existenci lze
předpokládat. V roce 1594 byli ve Velké Bíteši nejspíše 3 pekaři: Jan Chvojka (Lánice 27),
vdova Tomšová (Růžová 136) a Nikodém Bulčin (Lánice 62). V roce 1749 se tu nachá-
zeli 4 pekaři, z nichž Jan Knobl či Knobloch (Kostelní 74), Martin Růžička (náměstí 21)
a Karel Šmíd (Hrnčířská 122) spadali do ivančického cechu a patrně Martinův otec Jiřík
Růžička (Kostelní 69) do náměšťského, jelikož dříve působil v Náměšti. Tito tehdy žádali
obec o povolení zřídit nový (v městě již devátý) cech a v roce 1754 jim bylo vyhověno.
V roce 1771 bylo pekařů již 6 a stejný počet byl i v roce 1825, tehdy jmenovitě Ignác Je-
línek (Hrnčířská 120) a jeho bratr Jan Jelínek (Hrnčířská 119), Filip Kellner (Peroutkova
103), František Kočent (Růžová 149), Josef Macháček (Kostelní 68) a Jan Šmíd (náměstí
133). Tito všichni prodávali své výrobky v pekařských krámech vedle krámů masných
určených k tomuto účelu. V roce 1858, kdy se existence těchto krámů chýlila ke svému
konci, mělo město příjem ze tří pekařských a tří masných krámů na náměstí. Později počet
pekařů klesl, kupříkladu v roce 1931 byla v Bíteši pouze tři pekařství: Josef Bartoněk (Kos-
telní 68), Julie Bartoňková (náměstí 16) a Antonín Tuček (náměstí 18).
Bítešská pekařina nabyla největší proslulosti paradoxně až v době státem centrálně ří-
zené ekonomiky v polovině 80. let minulého století. Ve městě se nacházela jediná (samo-
zřejmě státní) pekárna, ve které se pod vedením Ladislava Marka pozoruhodně dařilo za-
chovávat kvalitu. Tím byla ve své době výjimečná natolik, že vzbudila pozornost televize
i rozhlasu a dokonce spisovatel František Nepil ve své knize Lipová alej (1985) vychvalo-
val bítešský chléb jako delikatesu, která stojí za odbočení z dálnice.
„Kermbrot“ (tj. chléb k pokrmům) podle rukopisné kuchařské knihy šlechtické
z r. 1645
Žejdlík (0,48 l) dobré smetany mírně ohřej, přidej 3 lžíce kvasnic, dobrý kus másla
a dobře vymíchaných 7 žloutků s 1 bílkem. Vlej to do nahřáté mouky se solí a vypra-
cuj v těsto. Přidej tlučený koriandr a anýz, těsto dobře vyhněť a bochník nech nakynout.
Až naběhne, pomaž čerstvým máslem a upeč pěkně a dobře.
Zdroje: Jan ZDUBA, Barokní pohoštění města Velké Bíteše, vlastivědný sborník Západní Morava
XVIII., 2014, s. 183 –236, zde s. 194. Zmínky o pekařích sestaveny na základě gruntovních knih,
matrik, soupisů domů, výročního počtu města (1858), okresního adresáře (1931) a Tirayových Dějin.
O bítešských pekařích ve Zpravodaji již pojednala s důrazem na 20. století Silva Smutná (12/1984
a 12/1999). Čeněk ZÍBRT, Staročeské umění kuchařské, Praha 1927, reedice Praha 2012, s. 443
(recept).
Jan Zduba