Zpravodaj města Velká Bíteš | září 2017

30 / 68

30 | Září 2017 Zpravodaj Město Velká Bíteš
|
Z REGIONÁLNÍ HISTORIE
JOSEF ONDRÁK A SVĚDECTVÍ JEHO DOBY
Část VII
II. Kapitola
Návrat domů
Zašel jsem k našemu závodnímu lékaři dr. Hrubému do závodu na Vysočanech. Čekárna
byla prázdná, zaklepal jsem a vešel do ordinace. Doktor se na mě podíval, vyžádal si zá-
vodní průkaz a spustil: „Kolik chceš?“, odpověděl jsem „sedm“. Napsal mně tedy nescho-
penku na sedm dnů. To jsou chvíle, které si dodnes přesně pamatuji.
Ve svém dočasném bydlišti jsem sbalil špinavé prádlo a na nádraží jsem si zakoupil
jízdenku do Kolína. V této válečné době nebylo možné volně cestovat, pouze do vzdá-
lenosti 75 km. Jinak bylo zapotřebí zvláštního povolení, které jsem však nesháněl,
abych nevzbudil pozornost.
Cestu jsem si naplánoval na noc. Zašel jsem ještě do kina, kde jsem si v teple pěkně
odpočal a popřemýšlel o plánované cestě domů. Potom jsem odjel rychlíkem směr Jihlava.
Za Kolínem jsem požádal průvodčího o vystavení další jízdenky až do Jihlavy, což bylo
více než povolených 75 km. Ten nad touto mou „pochybnou“ žádostí jen mávl rukou s do-
větkem, že přijde později. Podobných cestujících bylo ve vlaku více, nejen z Protektorátu
Čechy a Morava, ale i lidé, kteří utíkali z „Rajchu“ (Německa). Někteří z nich však po-
třebná povolení měli. Cestou jsem přemýšlel, kde mám vystoupit. V Náměšti jsem nechtěl,
jednak jsem ji dobře neznal, ale také z obavy, že zde bude německá posádka nebo policie.
Vystoupil jsem proto v Kralicích, ale moc jsem si nepomohl, poněvadž jsem zde také
nikdy nebyl. Byla noc, kolem druhé hodiny. Zeptal jsem se na cestu a odešel směrem na
Jinošov. Asi po pěti kilometrech jsem uslyšel zvuk osobního auta. Usilovně jsem přemýš-
lel, kam se mám schovat, ale rozhodl jsem se pokračovat v chůzi. Stejně už bylo pozdě.
Došel jsem na křižovatku v Jinošově, na které nebyl žádný ukazatel, a já nevěděl jak dál.
(Pozn.: Všechny ukazatele odstranili němečtí vojáci před postupující frontou). Špatně jsem
se zorientoval a vydal se směrem na Náměšť. To jsem zjistil, až se rozednívalo, kdy už
jsem okolní krajinu začal poznávat, protože jsem v dětství chodil do těchto lesů se strýcem
L. Hrbkem sbírat dřevo po dobývání pařezů. Domů jsem došel až za světla a teprve tam
jsem zjistil, jak nebezpečná byla moje cesta z Kralic do Velké Bíteše, protože byl vydán
zákaz vycházení od osmé hodiny večerní do páté hodiny ranní.
Blíží se konec války
Linie fronty mezi Wehrmachtem a Rudou armádou se blížila k Ostrovačicím a dalo se
očekávat, že zanedlouho dosáhne k Velké Bíteši. Téměř každý den létal sem a tam nad