Zpravodaj města Velká Bíteš | červenec

Zpravodaj Město Velká Bíteš

www.velkabites.cz

Červenec –Srpen 2017 |

Dakota, a byl zasažen dělostřeleckým granátem. Začal mu hořet jeden motor a padal ve

šroubovici pomalu k zemi. Obávali jsme se, že spadne na nás, ale jeho dráha se odklonila

na druhou stranu – všem se nám ulevilo. Letoun nakonec spadl mezi domy do Vysočan.

Pilot vyskočil s padákem, ale co se s ním stalo, jsme se nedověděli.

Nad Prahou létaly stále častěji spojenecké pozorovací letouny. Německé protiletadlové

baterie po nich sice střílely, ale neviděli jsme, že by některý spadl. Velký strach měla ze-

jména naše děvčata, která se obávala padajících střepin z granátů, proti nimž jsme nebyli

nijak chráněni. Vysvětloval jsem jim, že padající střepiny, jejichž zvuk slyšíme, nás zasáh-

nout nemohou, že nás může zasáhnout pouze ta střepina, kterou neslyšíme. Přesto bylo

naše ohrožení velmi vysoké. Proto jsme se běhávali ukrývat podstatně dále, až do lesíka

za obcí Kyje, která je dnes součástí Prahy. Jednou jsem dokonce vlezl do betonové roury

v břehu místního potoka.

Začíná jít do tuhého

Veškeré průzkumné lety byly prováděny při denním světle. Až jednou v noci nás pro-

budilo houkání sirény a to už nás osvětlila velká světlice tak, že bylo vidět jako ve dne.

Ani jsme se nestačili pořádně obléct a běželi jsme přes kopec do krytu, kterým byl tunel

pro pěší pod Žižkovým památníkem mezi Karlínem a Žižkovem. Naštěstí se nic nestalo.

Ale již koncem února 1944 došlo k prvnímu bombardování, při kterém byly zasaženy

domy od Vinohradské třídy šikmo k Emauzskému klášteru. Starší spolupracovníci –

podporučíci v záloze, odhadovali, že jsou to velmi malé bomby. Hodně se však mýlili.

Po náletu jsem některé nevybuchlé bomby viděl, a jejich průměr byl asi 200 až 300 mili-

metrů. Zahynulo asi 150 lidí.

Hodně strachu nám nahnal přelet asi stovky čtyřmotorových bombardérů, které byly

součástí britsko-amerického vzdušného útoku na Drážďany ve dnech 13. až 15. února

1945. Při těchto kobercových náletech zahynuly desetitisíce lidí a následující obrovský po-

žár zničil historické centrum města o ploše 6,5 km². Prý se při něm tavilo sklo a hořel asfalt.

Na náš závod často nalétala anglická stíhací letadla „Spitfire“ a svými děly střílela po

lokomotivách. Aniž bychom si uvědomili nebezpečí, vylezli jsme s kamarádem Frantou

Trmalem – totálně nasazeným gymnazistou z archivu, na plechovou střechu naší budovy

a mávali jsme na pilota. Byl pěkně vidět a vystřelil krátkou dávku z kulometu. Hned jsme

prchali na svá pracoviště a tam jsme se shodli, že nám vlastně odpověděl na pozdrav.

Těmto osamělým stíhačům se říkalo „kotlaři“ a měli za úkol střílet po parních lokomoti-

vách, kterým po zásahu vybuchl kotel a tím byly zničeny. Jeden takový nálet jsem zažil

při cestě vlakem domů k rodičům do Brna. Po vyhlášení poplachu sirénou vlak zastavil

a všichni cestující se rozutíkali po rozmrzlém poli co nejdále od vlaku. „Kotlaři“ naštěstí

nepřiletěli a my, celí zablácení, jsme mohli pokračovat v jízdě do Brna.

Bombardování továrny

Druhým náletem byla bombardována naše továrna v Libni. Bylo štěstí, že se to stalo

v neděli kolem poledne. V té době jsme jeli tramvají na Smíchov do restaurace U An-