Zpravodaj města Velká Bíteš | červenec

28 |

Červenec –Srpen 2017

Zpravodaj Město Velká Bíteš

www.velkabites.cz

mně, abych si vzal soustružnický nůž z rychlořezné oceli značky Radeco – tzv. „upicho-

vák“, s kterým jsem potom práci úspěšně dokončil. Přesto jsem na práci i na zdejší poměry

nadával, což zaslechl jeden pracovník – udavač a kolaborant a vyhrožoval mně, abych si

na takové řeči dal pozor. Jiný spolupracovník mně potom řekl, abych si na toho kolabo-

ranta dal skutečně pozor, poněvadž udal vrchního mistra nástrojárny a ten byl potom po-

slán do koncentračního tábora. Abych nebyl tomuto kolaborantovi na očích, požádal jsem,

abych byl přeložen na kontrolu.

Z Karlína do Libně

Z karlínského závodu na letecké

motory jsem byl díky přímluvě svého

bývalého šéfa, prokuristy Plachého,

přeložen do konstrukce přípravků

v závodě na letecké motory v Libni.

Jako malou pozornost jsem mu po-

tom postupně koupil tři balíčky ciga-

ret po 100 kusech. Byly to „Zorky“,

nejlevnější cigarety v té době, ovšem

také na příděl. Vedoucím konstrukce

přípravků byl pan Polák, a ta byla

součástí odboru technologie, jejímž

vedoucím byl pan Kruliš. Oba byli

zkušení technici středního věku.

V konstrukci pracovalo třicet kon-

struktérů a já byl jedním z nejmlad-

ších. Každý z nás měl přidělenou

technickou kresličku, absolventku

klasického gymnázia. Byla to nuceně nasazená děvčata ročníku „čtyřiadvacet“, která jsme

museli naučit kreslit detailní výrobní výkresy jednotlivých částí přípravků, navržených

staršími konstruktéry. Jejich otcové byli většinou zaměstnanci ČKD nebo v této firmě -

známé jako „rodinná fabrika“, pracoval některý jejich příbuzný či známý. Přes nelehké

a pochmurné období protektorátu byly naše vzájemné vztahy velice přátelské až kamarádské.

Válka pokračuje

Ti, kteří měli doma rádio, nás informovali o situaci na válečných bojištích, zejména

o ústupu německých vojsk na východní frontě i o vytvoření druhé fronty na západě,

v Normandii. Všichni jsme věřili, že Praha bombardována nebude a každý si již pláno-

val, co bude dělat po válce. Stalo se však něco, co jsme nečekali. Téměř každý den ráno

houkala siréna oznamující nebezpečí náletu bombardovacích letadel. Po zahoukání jsme

z počátku chodili pomalu pěšky na kopec mezi Libní a Hrdlořezy, kde jsme měli vyko-

pané zákopy bez horního krytí. Až jednou přiletěl dvoumotorový letoun, pravděpodobně

Čeští studenti jako příslušníci Luftschutzu při likvidaci nevybuchlé

bomby po náletu. | Foto: Archiv Jiřího Rajlicha