Zpravodaj města Velká Bíteš

Zpravodaj Město Velká Bíteš

www.velkabites.cz

Duben 2017 |

Setkání s Raušovými.

V přístavbě byla již zmíněná společná prádelna a byt domovníka,

kterým byla paní Raušová. Její manžel byl řezníkem a pocházel z Velké Bíteše. Měli jed-

noho syna a dvě dcery o několik let starší než já. Jejich vztah k otci nebyl zrovna přátelský,

proto pan Rauš chodil často do našeho bytu. Vždy donesl kilo čerstvě upražených burských

oříšků, o které jsme hráli „mariáš“ tak dlouho, dokud jsme je všechny nesnědli. Sestra

pouze přihlížela, ale oříšky jí velmi chutnaly. Pan Rauš pracoval na jatkách v Masné ulici

a jednou týdně pomáhal svým sourozencům nosit půlky prasat do chladírny. Za odnesení

jedné půlky dostával jednu korunu. Bítešští řezníci prodávali vepřové po 6,- Kč za jeden

kilogram. Pokud převažovala nabídka nad poptávkou, museli jít s cenou dolů a dokonce

prodávali i pod cenou za kterou nakupovali od bítešských a okolních rolníků. U obchod-

níků s masem na Josefské ulici, kam jsem chodil nakupovat, byla cena vyšší 8,- až 9,- Kč

za 1 kg, podle druhu a jakosti.

Předválečné období

Přestože se ekonomika ČSR díky nárůstu zbrojní výroby postupně rozvíjela, byla neza-

městnanost zejména v zimních měsících stále vysoká. Také otec byl přes zimu nezaměst-

naný a prováděl „načerno“ různé opravy nábytku a bytových zařízení.

Umožnil mu to pan Večeřa z Velké Bíteše ve své dílně v Mlýnské ulici. V roce 1937 se

naše životní úroveň dále zvýšila. Otec pracoval opět jako stolař a matka si našla práci jako

„domácí šička“ u firmy Hostaša Brno na Cejlu. Na splátkový úvěr si koupila „šlapací“ šicí

stroj a elektrickou žehličku. Šila podvazkové pásy a podprsenky, já jsem k nim přišíval

knoflíky nebo háčky a hotové výrobky jsem žehlil. Přitom jsem se ještě musel učit do

„měšťanky“, později do průmyslovky.

Mnichovská zrada.

Den 29. září roku 1938 byl pro náš národ osudným. Podepsáním

„Mnichovské dohody“ zradili naši spojenci Anglie a Francie prezidenta dr. Beneše, prý aby

„zachránili mír“, a předhodili naše pohraniční oblasti (Sudety) Hitlerovi. Mnoho našich

občanů odtud uteklo do vnitrozemí, kde těžko hledali ubytování. Proto také moji rodiče

společně s domovnicí ubytovali dočasně jednu rodinu. Po obsazení našeho pohraničí Ně-

meckem se značně vyhrotily vztahy mezi Čechy a Němci, kteří napadali zejména Židy.

Jejich obchody byly označovány nápisem JUDE a šesticípou hvězdou. Židé byli napadáni

také brněnskými Němci. Byla zapálena synagoga v Mlýnské ulici a zřítila se. Synagoga

v ulici Ponávka poblíž úrazové nemocnice byla rovněž zapálena a těžce poškozená byla

po válce zbořena. Němečtí nacisté a jejich příznivci pořádali útoky na Židy přímo v jejich

bytech. Ti se potom shromažďovali v bytech větších, aby se mohli lépe bránit.

U našeho domácího – žida pana Bergra, byla dokonce ubytovaná židovská rodina z Ber-

lína, která utekla před „pogromy“ organizovanými německými nacisty. Otec rodiny pan

Löwy byl redaktorem nějakých německých novin. Jeho manželka s asi tříletou holčičkou

byly blonďaté a svědčily spíše o arijském původu.

Pokračování příště

Ze vzpomínek Josefa Ondráka zpracoval

Alois Koukola