Zpravodaj města Velká Bíteš

| Duben

2017

Zpravodaj Město Velká Bíteš

www.velkabites.cz

Stěhujeme se do Brna

1. července 1936 jsem se k rodičům do Brna přestěhoval také já se sestrou Kvě-

toslavou. Poněvadž rodiče museli splácet hypoteční úvěr 40 000,- Kč za náš dům

č. 32 ve Velké Bíteši, byli jsme nuceni vzít do podnájmu strýce Ludvíka Hrbka

a pana Antonína Miliána, kteří pracovali v brněnské Zbrojovce. Vařili jsme jim také

obědy a večeře.

Na život v Brně jsem si těžko zvykal, protože jsem tam neměl žádné nové kama-

rády. Oba rodiče pracovali, a tak jsem musel sám chodit nakupovat základní potraviny.

Mouku, cukr, chléb aj. jsem nakupoval v družstvu „Včela“ na Čechyňské ulici. Asi jsem

svým nízkým věkem působil dost podivně, protože si mě vedoucí prodejny často dobíral

slovy: „Co budeš dnes vařit?“. Ale později mně sám vždy poradil s tím, co mám koupit.

Maso jsem nakupoval v „Řeznictví“ na Josefské ulici. Maminka mě vedla k samostat-

nosti a také mě postupně naučila vařit. Vařil jsem jak během docházky do měšťanky,

tak také později na průmyslovce. Po přestěhování do Brna se nám podstatně zvýšila životní

úroveň. Ve Velké Bíteši jsme často neměli ani na chleba, a to byl otec živnostník – mistr

stolař. V Brně pracoval jen jako „dělník stolař“, tedy na nižším společenském stupni,

a přesto na tom byl finančně lépe. V Brně jsme měli masitá jídla i během týdne a v ne-

děli k tomu i buchty. Takový byl rozdíl mezi Brnem a Velkou Bíteší - zaostalým malým

konzervativním městem, a to nejen v životní úrovni, ale i ve vzdělání. Byli zde dobří

učitelé, ale někteří nestáli za nic. Uvedu příklad učitele S., který se do Bíteše přiženil:

mému spolužákovi, který se špatně vyjadřoval a koktal, nechal spočítat počet čtverečků:

10 x 10 = 100. Ten během téměř celé vyučovací hodiny napočítal různé hodnoty,

ale nikdy se sta nedopočítal. Tento „pan učitel“ mučil téměř sadisticky jednoho žáka,

místo toho, aby vyučoval zbývajících pětatřicet.

Nový by

Ještě na podzim roku 1936 nám paní Raušová z Velké Bíteše zajistila větší byt v ulici Na

Špitálce č. 16. Název napovídá, že to byl jeden ze dvou domů, které zůstaly z areálu bý-

valé nemocnice. Na severní straně ulice byla postavena textilní továrna, na jižní nový dům,

který se později, při bombardování během války, úplně sesypal, ale staré domy se zdmi

tlustými 60 cm vydržely. V bytě byla velká kuchyň o rozměrech 5x6 m, přibližně stejně

velká ložnice a dva menší pokoje. WC, určené pouze pro nás, bylo na chodbě. Využívat

jsme mohli také společnou prádelnu, ve které jsme se mohli i vykoupat. Naším sousedem

byl majitel domu - žid pan Berger, který se svou rodinou obýval dva spojené byty. Ve dvoře

měl přistavěnou budovu, kde jeho bratr vyráběl alkoholické nápoje. Jeho rodina bydlela

nad námi ve II. poschodí. Měli syna a dceru asi o čtyři roky starší než já. Pan domácí měl

syna Eduarda a dceru Datynu, kteří byli přibližně stejně staří jako já se sestrou (12+8).

S rodinou Bergerových nás pojilo neformální přátelství. Jednou objednal pan domácí taxík

a naše rodina s jeho dětmi vyrazila na výlet do Velké Bíteše. Prohlédli jsme si náš dům,

ale hlavním cílem bylo chytání ryb v Radostínách. Moc jsme toho chytili, přesto se nám

výlet velice líbil.