Průvodce Bítešskem | Naučná stezka Svatá hora
výraznější větví opět směrem mírně doprava. Po cca 150 m sejdeme do dolinky a pokračujeme
směrem do stoupání, které se postupně vyrovnává a po asi 200 m od dolinky (0,5 km od poslední
zastávky) uvidíme po levé straně další informační tabuli:
13. Zaniklá vesnice Rohy
(15 km)
Nacházíme se na zajímavém místě skrytém uprostřed lesů, kde kdysi stávala středo-
věká vesnice zvaná „Rohy“. (Zavadil a Tiray ve své „Vlastivědě Moravské“ používají
nářeční tvar „Rohe“). Patřil k ní také „poplužní dvůr“, popsaný na předchozí zastávce
(č. 14). Krátké zamyšlení zde, ve stínu bukového lesa, v nás vyvolává představy o životě
dávných obyvatel osady na úpatí Svaté hory, z nichž někteří pravděpodobně pracovali
nedalekém stříbrném dole. Je až neuvěřitelné, jak čilý byl život v této chladné (610
m n.m.), pusté končině. Lidé se zde rodili i umírali, pracovali i milovali a cítili se být
přirozenou součástí této zajímavé krajiny.
Zvláštnost tohoto místa umocňuje pozoruhodný osud, který osadu potkal. Ves byla
v letech 1560 až 1590 vysídlena. Osadníci ji údajně „pustili“ pánům Osovským, kteří
jim náhradou vystavěli u Březí ves Nové Rohy a přidělili polnosti k obhospodařování.
Nové Rohy byly koncem 17. stol. přejmenovány na Ondrušky. Po třicetileté válce
(1618 – 1648) zbyl z vesnice Rohy již jen popsaný poplužní dvůr, který byl „zrušen“
v roce 1800. Pozemky dvora byly zalesněny a pro místo se vžil a používal německý
název - „Meierhofwald“ (les poplužního dvora, poplužní les). Ještě dnes zde můžeme
vidět zbytky mezí zaniklých políček s několika původními sády. Snad poslední připo-
mínkou je studna ukrytá v mlazinách, asi 200 m od myslivny.
Informační tabule nás dále seznamuje s vyskytujícími se savci. Najdeme zde nejen
druhy všeobecně rozšířené, ale často i na prostředí vázané „specialisty“. Kromě druhů
migrujících z nižších poloh okolní lesnaté krajiny lze spatřit i druhy horské, pro něž
zdejší chladnější prostředí představuje vhodné životní podmínky. Vyskytuje se zde:
jelen lesní, srnec obecný, prase divoké, liška obecná, jezevec lesní, kuna lesní, kuna
skalní, plch velký, myšice lesní i řada drobnějších druhů. Mnohdy je možné spatřit
i nepůvodní druhy – muflona i nenápadného psíka mývalovitého.
Pokračujeme dále po lesní cestě, která se vlní po mírně stoupající rovině, až po levotočivé
zatáčce přechází do stoupání na vrchol (asi 300 m od poslední zastávky). Dále scházíme cca
150 m do údolí, kde protneme zpevněnou lesní cestu - „svážnici“, po které pokračujeme vlevo
( jižním směrem) asi 100 m do stoupání. Potom svážnice klesá a za mírnou zatáčkou doprava,
po pravé straně, v mírném stoupání najdeme další informační tabuli:
14. Studánka stříbrnice
(15,7 km)
Název studánky je odvozen od cesty vedoucí z tehdejších stříbrných dolů ve Svaté
hoře do bývalé vesnice Rohy. Studánka je jedním z mnohačetných
pramenů Bílého
potoka
. Tato větev, sbírající vody z oblasti Svaté hory, napájí Holinkovský rybník
12