Zpravodaj města Velká Bíteš | říjen 2018

25 / 63

Zpravodaj Město Velká Bíteš
|
25 Říjen 2018 |
ních, Úryvky z trestního řádu vojenského, Snahy po demokratizaci ústavy v Americe.
Hojně přispíval rovněž do periodik Právník, Přehled, Wage, Juristische Blätter a Zeit.
K jeho nejvýznačnějším dílům patřily následující: O anthropologické škole trestní (1897),
Proč se domáháme reformy práva manželského (1904), Z rodinného práva anglického (in:
Právnické rozhledy 1905–1906), Potřeba reformy c. k. Nejvyššího soudního dvora (zvláštní
otisk z Juristische Blätter 1904), Ochrana cti podle práva anglického (1906), Snahy po de-
mokratisaci ústavy v Americe (1915), Úryvky z trestního řádu vojenského (1915), Příčiny
úpadku demokracie (1936). Jeho studie posloužily po vzniku samostatné republiky jako
inspirační zdroje při vytváření československé ústavy. Bouček tu patřil k předním znalcům
anglického a amerického práva a byl stálým spolupracovníkem The Lawyers Directory.
Jako obhájce úspěšně zastupoval kupříkladu básníka Josefa Svatopluka Machara před
pražskou porotou (1901) i profesora Tomáše G. Masaryka proti obžalobě 306 katechetů
pro urážku na cti a proti obžalobě státního zastupitelství pro trestný čin rušení náboženství
(1906 – TGM vystupoval proti centralismu a dogmatismu katolické církve, volal po odluce
církve od státu). Méně úspěšný byl při obhajobě poslance České strany národně sociální
Karla Švihy ve sporu s Národními listy (1914). Ostatně, tento poslední jmenovaný proces
z března 1914 částečně inspiroval Franze Kafku při psaní díla Proces.
Politik
Když se Tomáš G. Masaryk s Edvardem Benešem a dalšími v roce 1900 oddělili od
Národní strany svobodomyslné (mladočeské), založili liberální Českou stranu lidovou.
O pět let později, po připojení Radikálně pokrokové strany, se strana přejmenovala na
Českou stranu pokrokovou, zvanou „realisté“. Václav Bouček se při vzniku strany podílel
na vypracování jejího právního statutu, v letech 1900–1920 byl členem výboru a v letech
1917–1920 členem předsednictva. Po vypuknutí první světové války se účastnil domácího
protirakouského odboje. V jeho bytě se konala první schůzka Maffie. Podílel se rovněž na
financování odbojové činnosti a obhajoval politické delikventy před mimořádnými vojen-
skými soudy. V letech 1915–1917 byl perzekvován, sledován policií a nakonec povolán
do armády.
Po válce v roce 1918 se stal právním poradcem Národního výboru československého.
Následně v letech 1918–1920 byl za Českou stranu pokrokovou poslancem revoluč-
ního Národního shromáždění, členem výborů ústavního a právního. Byl parlamentním
zpravodajem při předkládání osnov zákonů o reformě manželského práva, o podmíně-
ném odsouzení a o ústavě republiky. Osobně navrhl zákon o zrušení šlechtických titulů
a řádů. Poté v letech 1920–1925 působil v Československé straně socialistické, v letech
1925–1930 se angažoval v prohradní Národní straně práce, načež se roku 1930 vrátil do
řad národních socialistů. Jako blízký Masarykův a Benešův spolupracovník byl čelným
exponentem politické skupiny Hradu, obhajoval demokratické principy a kritizoval sku-
piny českého fašismu. Byl rovněž členem správní rady Pražské železářské společnosti
a společnosti Dynamit Nobel a místopředseda správní rady společnosti Osram. V létě
1938 se účastnil jednání s Runcimanovou misí. Na sklonku života za okupace svěřil