Zpravodaj města Velká Bíteš | červenec

24 |

Červenec –Srpen 2018

Zpravodaj Město Velká Bíteš

www.velkabites.cz

oproti současným 143 litrům na obyvatele Česka byla tehdejší spotřeba sotva třetinová.

V případě obecního vína, které tvořilo asi jen větší část bítešské spotřeby vína, se v roce

1706 prodalo 176 hl., což odpovídá 161 litrům na dům, čili 24 litrům na obyvatele, a to při

výrazně vyšší ceně 5–12 kr./máz. Kultura pití piva i vína má tak ve Velké Bíteši hlubokou

tradici. Na zdejší od středověku trvající tradici vaření piva v pozdější době s úspěchem na-

vázaly tu působící pivovarské rodiny, které daly pivovarskému světu významné osobnosti,

jakými byli zejména František Ondřej Poupě (1753–1805) či Jan Staller (1900–1958,

viz Zpravodaj červen 2013).

Zdroj: Státní okresní archiv Žďár n. S., Archiv města Velká Bíteš, sig. C 18 - účetní přílohy, č. 50

(1679), 75 (1706); sig. C 21 - pivovar, č. 10 (1693); sig. C 23 - korespondence, č. 1801 (1693). Jan

ZDUBA,

Barokní pohoštění města Velké Bíteše

, ZM 18, 2014, s. 183–236, zde s. 200–203. Jitka

NĚMEČKOVÁ,

Hospodaření poddanského města na západní Moravě ve 2. polovině 17. a na po-

čátku 18. století

(na příkladu Velké Bíteše), magisterská diplomová práce, FF MU, 2010, s. 36–40,

62–63, 98–99.

Jan Zduba

O názor, jak takové barokní pivo mohlo chutnat, jsme požádali pana Miroslava Koutka,

držitele Ceny českého sládka F. O. Poupěte, kterou mu v roce 2016 udělil Český svaz pivo-

varů a sladoven.

Redakce

Slovo současníka

Pivovarnictví 17. století bylo v jeho první polovině negativně ovlivněno třicetiletou vál-

kou, tj. nedostatkem kvalitních surovin. K vaření piva byly používány různé náhražky ječ-

mene či pšenice. Do piva se také přidávala další ochucovadla, např. pelyněk, různé koření,

semena a květy, někdy z neznalosti i zdraví škodlivá, např. blín. Tehdejší barokní pivo

a jeho výrobní postup byly mnohdy opředeny zaklínadly a pověrami i dalšími tajemstvími

každého sládka. Tenkrát ještě při výrobě neznali přírodní zákony, které mají vliv na výrobu

piva, např. teploty při varném procesu, provzdušnění mladiny, neznali účinky mikroor-

ganismů. Pivo bylo oproti dnešnímu zpravidla tmavší až načervenalé barvy, světlá piva

byla pšeničná. Po naražení sudu měla i pěnu, ale to vlivem déle naraženého sudu a oxidaci

nemělo takovou konzistenci a trvanlivost, na jakou jsme zvyklí dnes. Piva se nefiltrovala,

tudíž byla zakalená, při delším skladování zkysla, zejména v podzimním období, kdy zrálo

v okolních zahradách pivovaru ovoce (švestky, jablka) a ovzduší bylo plné divokých kvasi-

nek. Také říz vznikající sycením piva při kvašení byl slabší, než jaký nacházíme u dnešních

piv. Alkohol pivu určitě nescházel, jak popisují tehdejší současníci, neboť kolem pípy bylo

vždy veselo. Osvětu a vaření založené na poznání přírodních věd a vaření „ponovu“ přinesl

až F. O. Poupě (1753–1805), který se vyučil v letech 1768–1772 pivovarnictví ve Velké

Bíteši u svého bratra Jana ve zdejším pivovaru.

Miroslav Koutek, emeritní sládek Pivovaru Litovel a.s., držitel Ceny F. O. Poupěte