Zpravodaj města Velká Bíteš | říjen 2017

34 / 68

34 | Říjen 2017 Zpravodaj Město Velká Bíteš
|
Praha 1927, reedice Praha 2012, 1. typ kaše s. 72, 163, 290, 2. typ kaše s. 150, 160, 203, 256, 3. typ
kaše s. 155, 203, 256, obměna uvedených receptů s. 334, páteční kaše a pivní kaše s ořechy s. 148,
varmuže s. 157, 203, 283, polévka s. 164, koblihy z ořechů s. 289, jablka pečená vlašským obyčejem
s. 156, ořechy v medu s. 458, ořechy v cukru s. 501.
Jan Zduba
Z REGIONÁLNÍ HISTORIE
JOSEF ONDRÁK A SVĚDECTVÍ JEHO DOBY
Část VIII
Kamarádi v dětství i po válce
Jako kluci jsme si nejčastěji hrávali u Almerů na dvoře a za špatného počasí u nich
v kuchyni. Tu obývala jejich stará babička a svobodná sestra Pavlíčková. U nás jsme žádný
dvorek neměli, protože za domem byl prudký svah na zahradu a v bytě nám moje přísná
matka hrát nedovolila, protože po nás vždy zůstal velký nepořádek.
Pan Leopold Almer byl rakouský občan a do Velké Bíteše se přiženil. Měl možnost
požádat o československé občanství, ale nechtěl, protože to stálo hodně peněz a on byl
často nezaměstnaný. Rodina tím však hodně trpěla. Jejich tři děti chodily do české obecné
a měšťanské školy. Nejmladší Miroslav přestoupil po ukončení obecné školy na ně-
mecké gymnázium v Jihlavě. Po jeho absolvování byl odveden do wehrmachtu a poslán
na západní frontu, nevím sice kam, ale odtud se nevrátil. O jeho osudu není nic známo.
Leoš se vyučil obchodníkem, byl také odveden do wehrmachtu a poslán na ruskou frontu.
Byl třikrát raněn, ale vždy se z toho dostal. Po jedné z porážek německých vojsk pře-
běhl do formujícího se československého armádního sboru generála Ludvíka Svobody,
s kterým se vrátil do vlasti. Jeho starší sestra Marta se provdala za svého spolupracovníka
Jandu. Ten byl podroben nekonečnému přesvědčování, aby se „dal k Němcům“. Odolal,
nepodlehl tomuto velkému nátlaku, avšak brzo po válce zemřel na infarkt myokardu.
Po válce jsme se všichni už bohužel nesešli a ti co zůstali, byli silně poznamenáni pro-
středím, ve kterém válku přežili. Byly znát velké rozdíly mezi námi, kteří jsme válku pro-
žili v protektorátu, a mezi těmi, kteří bojovali na frontě a pouze plnili rozkazy. Leoš Almer
se z války vrátil ve vojenských šatech a na taneční zábavy jsem mu vždy půjčoval oblek.
Po osvobození byli u nás i v některých jiných domech ubytováni sovětští a rumun-
ští vojáci, před kterými jsme si museli dávat velký pozor. Rumuni kradli, co se dalo,
naopak Rusové měli zájem pouze o náramkové hodinky. Jednou se Leoš v přítomnosti so-
větského nadporučíka pochlubil, že bojoval v armádním sboru generála Ludvíka Svobody,
ale nedokázal mu vysvětlit, jak se do té armády dostal. Ten jej chtěl proto ihned „sbalit“ ke
svému vojenskému útvaru. Snažili jsme se mu pomoci, ale moc nám to nešlo, protože nikdo