Zpravodaj města Velká Bíteš

34 |

Červen 2017

Zpravodaj Město Velká Bíteš

www.velkabites.cz

Ubytování

Předpokládali jsme, že podnájem seženeme, a tak jsme se prošli po Václavském náměstí

a ubytovali se v hotelu Juliš (Vašata), poblíž křižovatky s Vodičkovou ulicí. Ráno jsme pos-

nídali něco ze svých zásob, v hotelovém bufetu jsme si dali čaj a opět pěšky jsme se vydali

do Karlína, kde jsme se v náhodně zvolených obchodech vyptávali na možnosti podnájmu.

Takto jsme postupně došli až k nám již známé Thámově ulici. V obchodě se sportovními

potřebami na rohu ulice nám jeho majitel pan Fanta řekl, že jeho švagrová paní Kopecká

má jedno volné místo v bytě nad obchodem. Tato starší, asi padesátiletá slečna se pronají-

máním pokojů živila. Protože jsem chtěl bydlet společně s kamarádem Pitnerem, požádali

jsme ji, zdali by nám nemohla uvolnit také druhé lůžko obsazené panem Hamršmídem.

Navrhli jsme, aby pro něj přidala další lůžko a my že bychom obsadili ty dvě postele ve-

dle sebe. Paní bytná souhlasila a nám se tak nečekaně rychle podařilo v Praze zajistit uby-

tování. Dům, ve kterém jsme bydleli, stál na hlavní Královské třídě (dnešní Sokolovská),

po které jezdily elektrické tramvaje, byly starší konstrukce a daleko horší než v Brně.

Vydávaly strašný syčivý zvuk, kvůli kterému jsem tři dny nespal, než jsem si na to zvykl.

První zaměstnání

Ještě tentýž den jsme odjeli tramvají do libeňského závodu k personálnímu řediteli,

který nás rozmístil na příslušná oddělení. Kamarád Pitner nastoupil do konstrukční kan-

celáře divize obrněných transportérů a já do oddělení konstrukce provozu ústředního

topení, chlazení a klimatizace, s nástupním platem asi 1500 K měsíčně. Toto oddě-

lení se nacházelo na detašovaném pracovišti v místnostech kavárny „U Hájků“ v Po-

břežní ulici, vedoucí z náměstí Republiky do Karlína, a později bylo přemístěno na Vi-

nohradskou třídu. Takových přesunů bylo v Českomoravských strojírnách více proto,

aby se v libeňském závodě uvolnil prostor pro výrobu malých čtyřkolových obrněných

transportérů, které měla patentované Českomoravská Kolben – Daněk. Ve výrobních

halách nově postaveného závodu se zase vyráběly letecké motory německé konstrukce.

V Karlíně, kde bylo generální ředitelství, se vyráběla německá dvoumotorová letadla

značky Siebel (viz. foto), která byla po válce našimi techniky překonstruována na osobní

dopravní letadla, nazývaná také „letecké taxíky“.

Kromě ústředního topení byly v našem útvaru vyráběny kotle, potrubí a parní turbíny.

Firma vyráběla také kompletní zařízení elektráren. Šéfem celého útvaru byl prokurista

Plachý, který přišel z ČKD Blansko, kde se vyráběly vodní turbíny a čerpadla. Přednostou

konstrukční kanceláře („konstrukce“) ústředního topení byl Ing. Huml, jeho zástupcem

Ing. Dvorský, který mně přiděloval práci. Pan přednosta se svým několikatisícovým platem

si osobně hlídal veškeré náklady. Mně přidělil starší pracovní stůl s kalamářem, příložník,

trojúhelník, násadu na pero, redispero, špičku do pera, jednu tuhu - „krajon“ jsem měl svůj

a také logaritmické pravítko, které mě stálo 102 K. V konstrukci bylo deset konstruktérů,

z toho jeden Rus – průmyslovák, který mluvil plynule česky, bez přízvuku a jeden Ukraji-

nec – Ing. Goračij, který se česky pořádně nenaučil. V našem technickém úseku bylo od-

dělení konstrukce, technologie, zásobování, odbyt, účtárna a pokladna, zkrátka kompletní