Zpravodaj města Velká Bíteš

Zpravodaj Město Velká Bíteš

www.velkabites.cz

Červen 2017 |

Kdybych byl po atentátu na Haydricha zadržen bez něj, znamenalo by to popravu bez

soudního rozsudku. V té době bylo nejjistější z domu vůbec nevycházet.

Po maturitě

Od počátku července jsem se pokoušel najít zaměstnání. Zkoušel jsem to v První br-

něnské strojírně v Brně na Olomoucké ulici i u strojírenské firmy Štorek, ale volná místa

pro technické úředníky nikde neměli. Obrat nastal 15. července 1943, kdy jsem dostal

předvolání, abych se dostavil na pracovní úřad v Brně na Cejlu. Stejná pozvání dostali

i ostatní spolužáci.

Asi dvacet z nás bylo převedeno na pražský pracovní úřad v Hybernské ulici, naproti ná-

draží Praha – střed (dnešní Masarykovo nádraží). Ráno, 18. července v 8 hodin, jsme se

všichni sešli na nástupišti brněnského hlavního nádraží. Měli jsme pouze nějaké jídlo na

cestu, případně na několik dalších dní. Nejlépe byli zásobeni ti, kteří bydleli na vesnici.

Například Karel Musil si vezl asi šestilitrový hrnec škvarkového sádla. Mně maminka upekla

buchty a namazala několik krajíců chleba a jako ostatní jsem si vezl také potravinové lístky.

Do Prahy za prací

Před polednem jsme dojeli na pražské

hlavní nádraží. Zeptali jsme se na cestu do

Hybernské ulice a společně jsme se vydali na

tamní pracovní úřad, kde každý z nás obdržel

tzv. „umístěnku“. Ta nás nasměrovala do ur-

čitého závodu, kam jsme byli přiděleni a kde

jsme se měli neprodleně hlásit. Největší počet

z nás byl přidělen do závodů se zbrojní výro-

bou. Já se spolužákem Františkem Pitnerem

jsme dostali umístěnku do Českomoravských

strojíren, dříve Českomoravská Kolben - Da-

něk, dnes ČKD Praha. Měli jsme se dostavit

na generální ředitelství v Karlíně, na rohu

Thámovy a Královské, dnes Sokolovské ulice.

Bylo nám vysvětleno, že je to pod nápadným

památníkem Jana Žižky s jeho jezdeckou so-

chou, a tak jsme se vydali pěšky. Z generálního

ředitelství nás poslali do závodu v Libni, který stál v místě dnešní Sazka-arény. Přijal nás

personální ředitel, kterému jsme ukázali naše vysvědčení - Pitner maturitní, já z posled-

ního ročníku průmyslovky, protože maturitní jsem nechal doma, obával jsem se, abych je

neztratil. Ředitel nám řekl: „My vás přijmeme, ale ubytování Vám poskytnout nemůžeme,

protože žádné ubytovny nemáme. Přijďte zítra, až si najdete nějaké ubytování“. Větší štěstí

měli spolužáci, kteří byli přiděleni do závodů, které vyráběly letadla, jako Avia, Letov,

kde ubytovny měli.

Secesní hotel Šroubek na Václavském náměstí.

Zdroj: Museum hl. m. Prahy