Zpravodaj města Velká Bíteš + příloha Bítešská pouť

Zpravodaj Město Velká Bíteš

www.velkabites.cz

Červenec – Srpen 2016 |

stali držiteli domu švec

Bernard a Anna

(rozená Navrátilová)

Brendlovi

. Anna zřejmě ov-

dověla roku 1864 a dům postoupila až roku 1879

Josefu Navrátilovi

. Ten o dva roky později

nechal připsat polovinu domu Barboře Navrátilové rozené Zedníčkové.

Dodejme, že domovní parcela je ve vlastnictví rodiny Navrátilovy až dosud celých 299

let. Na začátku tohoto období stála výstavba domu na století trvajících ruinách, dále ne-

ustálé rozvíjení zemědělského hospodářství, obnova domu po nejméně jednom požáru

(1776), až na konci 2. světové války byl dům zasažen leteckými bombami. Od jeho obnovy

se upustilo, neboť měl být podobně jako sousední domy posunut dovnitř parcely, aby byla

ulice širší. Na rozdíl od sousedních domů nový dům vznikl přestavbou stodoly v zahradě

a místo v uliční linii zůstalo nezastavěné.

Prameny: Státní okresní archiv Žďár n. S., f. Archiv města Velká Bíteš, kn. č. 11787, fol. 73, 138, kn.

č. 11789, fol. 44, kn. č. 11792, fol. 9, kn. č. 11797, fol. 42. MZABrno, matriky velkobítešské farnosti.

Jan Zduba

OSTATNÍ

UŽ SE POTKÁVÁME DESET LET

aneb návštěva Bítešáků německého Schrobenhausenu

Rok opět uplynul jako voda a tentokrát byla řada na nás, abychom sbalili kufry a vydali

se do německého Schrobenhausenu navštívit naše dlouholeté přátele. Letošní rok je ovšem

pro naše partnerství výročním – je tomu totiž 10 let, co s německou Kolpingovou rodinou

spolupracujeme.

Náš příjezd do Bavorska provázelo vyloženě aprílové počasí – chvíli pršelo, poté hned

vysvitlo sluníčko. Když jsme dorazili do cíle, čekala nás vroucná a nadšená uvítaní ze

všech stran. Návštěvu jsme započali společnou večeří. Servírovalo se typické bavorské

jídlo – leberkäse. K našemu překvapení ovšem nemělo nic společného se sýrem, jak jsme

si původně mysleli, ale spíše se sekanou. Následný večerní program se ubíral vyprávěním

zážitků z uplynulého roku a nepřetržitého hraní fotbálku a kulečníku.

Další ráno jsme se všichni sešli a přejeli k nedalekému vlakovému nádraží, odkud

nás čekala čtyřicetiminutová cesta do Mnichova. Těsně před příjezdem do centra se ale

z amplionu ozvalo, že je problém na trati a my tak museli vystoupit dřív, než jsme pů-

vodně zamýšleli. To ovšem vůbec nevadilo. Za nádherného počasí jsme se vydali na pro-

cházku historickým městem. Podívali jsme se na Marienplatz, pojídali preclíky a někteří

z nás si vyzkoušeli tradiční bavorský kroj. Následovala prohlídka Německého muzea,

které nás už při příchodu překvapilo svou rozlehlostí (představte si Technické muzeum

v Brně a vynásobte zhruba deseti). Společně jsme se vydali do expozice těžby uhlí,