34 / 96
|
Červenec – Srpen 2016
Zpravodaj Město Velká Bíteš
www.velkabites.cz|
www.bitessko.comního mlýna za 10 zlatých. Roku 1608 za-
koupil dům již po Bohatým s vědomím
vdovy Kuny za cenu 140 zlatých
Šimek
Mlynářů
. Po Šimkovi dům ve 20. letech
17. století zpustl.
Snaha o obnovu domu započala v roce
1713, kdy Tomáš Fiala projevil úmysl za-
koupit tento dlouho pustý dům. Nakonec
si to rozmyslel a pořídil dům čp. 36 v Lá-
nicích. A tak až 16. března 1717
„Jejich
Opatrnosti páni radní na místě milostivé vrchnosti prodali grunt od sta let pustý Šimkovský
řečený ve Psí ulici“
za cenu 50 moravských zlatých
Šimonu Navrátilovi
, synovi Martina
Navrátila, patrně křovského obecního sluhy. Není zcela zřejmé, proč se Šimon Navrátil
rozhodl pořídit tento dům, když mu o osm let dříve jeho tchán Jiřík Šišma postoupil dům
čp. 32 v Lánicích. Každopádně svůj nový dům měl s manželkou Uršulou vystavět během
čtyř let, poté jej měl splácet po ročních vejruncích jednom zlatém.
Později roku 1751 sedmdesátiletý Šimon, který
„pro starost a sešlost věku svého
s manželkou jeho již pracovati nemůže“
, postoupil dům
„který on shořený vystavěl“
svému
nejmladšímu třicetiletému synovi
Jakubu Navrátilovi
. Další své děti Kateřinu Vlkovou,
Ondřeje a Matěje již dříve vyplatil. Naproti tomu měl Jakub svým rodičům
„chaloupku na
dvoře pro jejich pomeškání přáti a oba u svého stola živiti. Kdyby pak Bůh všemohoucí buď
na krátce neb na dlouze z tohoto světa ty starý lidi povolal, jim pohřeb na vlastní outraty
spraviti a dle křesťansko-katolického způsobu pochovati dáti“
. K tomu došlo brzy; Uršula
zemřela rok a Šimon tři roky nato.
Roku 1778 Jakub, který podobně jako předešle jeho otec
„pro starost a sešlost věku svého
s manželkou jeho již více hospodařiti nemůže“
, postoupil ve svých 57 letech dům svému
mladšímu 27 letému synovi zemědělci
Kašparu Navrátilovi
. Další syn František byl tehdy
již vyplacen,
„poněvadž on otec Jakub Navrátil dle jeho nejvyšší možnosti jeho France syna
staršího řemeslu
[tkalcovskému]
vyučiti dal, cech za tovaryše a za mistra vyplatil i také pod
3 míry rolí vejsevku daroval a vším možným způsobem jemu pomáhal, a tak jej docela vydě-
lil a vypravil“
. Tehdy ještě nebylo zaplaceno obci 50 mor. zlatých (tj. 57 rýnských zlatých
20 krejcarů) vejrunků. Tyto byly splaceny následujícího roku 1779, kdy
„předstoupil Ja-
kub Navrátil s nynějším hospodářem svým synem Kašparem Navrátilem před počestný ou-
řad, poslušně žádaje, poněvadž on Kašpar Navrátil za rekruta za zdejší město odvedený byl
a ten grunt vyhořelý zase znovu vystavěti musel, by jemu zvrchu psaný vejrunky za 16 zlatých
rejnských hotových peněz odepsané a zanechané byly, pročež z ohledu toho také počestný
ouřad jeho žádost vyslyšel a tyto peníze, totiž 16 zlatých rejnských, k ruce a budoucímu ouč-
tování pan primátor Gionimo přijal“
. Kašpar se navrátil z vojny asi v roce 1782 a zemřel se
statutem vojenského vysloužilce ve svých 60 letech v roce 1812. Ovdovělá Barbora rozená
Jochová z Janovic držela dům nadále až do roku 1823, kdy zemřela ve svých 64 letech.
V tomto roce byl dům v ceně 800 zlatých připsán
Anně Navrátilové
. Následně roku 1845 se
34
Dům čp. 144 (vlevo) spolu s domem čp. 145 před válečnými
událostmi na pohlednici z 30. let 20. století.