22 / 36
OSOBNOSTI bítešského regionu
|
Vincenc Broža
SVAZEK i
22
doprovodila „bodré naše hasiče“ z Křoví až do Křižínkova, kde je uvítali před-
stavitelé obce a doprovodili do hostince A. Dvořáčka. O ples byl mimořádný zá-
jem a „cizí“ obec tím dala najevo, jak umí ocenit zásluhy a práci dobrovolného
hasiče,
„který za svou krušnou práci trží často nevděk a urážky tam, odkud
toho nejméně očekává“.
Dne 28. října se náčelník V. Broža spolu s dalšími čtyřmi bratry zúčastnil
pohřbu starosty Ústřední jednoty hasičské Tita Kršky ve Velkém Meziříčí. Ze-
snulému tak vzdalo čest více než tisíc hasičů z mnoha sborů – blízkých i vzdá-
lených.
BROŽA ZAČÍNÁ BÝT KONEČNĚ CHÁPÁN
Situace se postupně mění k lepšímu
V novém obecním zastupitelstvu, ve kterém zasedají také bratři hasiči (Karel Ráček
- starosta obce, Antonín Ráček, Jan Pololáník, Antonín Minařík a Jan Ráček), získává
V. Broža jednoznačnou podporu pro svoji práci. Hned na prvním zasedání představi-
telů obce v listopadu 1901 dochází k historickému zlomu ve vzájemných vztazích a ha-
sičskému sboru je přidělena parcela na výstavbu „velenutného“ skladiště. Stříkačka
je dosud uskladněna u Ignáce Součka pod kůlnou.
Stavba hasičské budovy
Již 27. listopadu 1901 svolává trubač K. Ráček bratry hasiče k práci na úpravě místa
pro stavbu hasičské budovy. V místě budoucího staveniště mezi potokem a cestou se
nacházel skalnatý výběžek, který musel být odklizen. Úpravy prostranství se zúčastnili
také nečlenové sboru, takže hned první den pracovalo na staveništi 22 občanů dopo-
ledne a 25 odpoledne. Odstraněnou zeminu odvážely 3 páry koní ráno a 5 a ½ páru
odpoledne. Přesto, že lidé pracovali zdarma, bylo jejich úsilí nevídané a za 2 a ½ dne
byl pahrbek srovnán.
„Stále se však najdou tací, kteří se založenýma rukama na naše počínání s pohrdá-
ním pohlíží“, stěžoval si často náčelník Broža, ale nakonec – pln nezdolného optimi-
zmu – prohlašoval: „Kráčejme mužně vpřed, protože v práci a vědění je naše spasení“,
a pod jeho bujarým knírem se objevil sotva znatelný úsměv. Nezapřel v sobě pana
řídícího a pokračoval: „ Tužme se, pracujme a postavme si budovu slušnou, která by
jak sboru, tak obci ku cti sloužila.“
„Stavební dříví“ bylo pořízeno velice levně, ne-li úplně zdarma, tímto zajímavým
způsobem: v panském lese se dřevo přidělovalo zájemcům tzv. „licitováním lesních
numer“. Předseda hasičského sboru požádal „licitanty“, aby na vyhlídnuté numero
nepřihazovali, čímž je hasiči (potažmo obec) obdrželi za cenu, za jakou bylo vyvoláno.
Obvykle byla „vylicitovaná“ cena více jak dvojnásobná.