20 / 36
OSOBNOSTI bítešského regionu
|
Vincenc Broža
SVAZEK i
20
Ve funkci župního náčelníka sepsal a tiskem vydal svým nákladem
Dějiny župy
ve
dvou dílech zahrnujících období 1909 až 1929.
Sepsal instrukční příručky
Návod k výcviku hasičstva, Pochody a signály
(1929)
a
Hasičské proslovy a písně
(1926 a 1927).
SEN O ROZVOJI HASIČSTVA SE JEN OBTÍŽNĚ NAPLŇUJE
Nevídané bratrské sdružení
Jak uvedeno v předchozí kapitole, probíhalo v „jubilejním“ roce 1898 velké množ-
ství té době poplatných oslav na počest 50ti let panování Jeho Veličenstva císaře Fran-
tiška Josefa I. Jedné takové velké slavnosti, pořádané dne 21. srpna ve Velké Bíteši,
se zúčastnil také křovský sbor, kterému vyšli Bítešští s hudbou naproti. Společně se
zúčastnili mše svaté, slavnosti na náměstí a odpoledního výletu v „modřínovém háji“.
Při této příležitosti vystoupil sbor křovský „taktně a secvičeně“ před širší veřejnost
a byl vyššími hodnostáři chválen a „lichotivými slovy“ zahrnován. Na oplátku byl bí-
tešský hasičský sbor zase pozván do Křoví na výlet v „Ouvařích“, konaný dne 4. září.
Po radostném přivítání v „utěšené lesní prostoře“ se rozprudila čilá, nenucená zábava
při hudbě, tanci, zpěvu a dešti...:
„Sbor bytešský a křovský slavili bratrské sdružení, což navzájem přislíbeno s obou
stran. Kéž by vždy tak bylo! Mohlo již dávno vésti ke skvělým výsledkům.“
Tak zní zápis kronikáře, který v mnohých z vás jistě evokuje vzpomínky na dávné
sousedské spory. Jako odůvodnění závěrečného povzdechu kronikáře uvádím příklad
sporu o louku „Dlapku“:
Na počátku roku 1673 způsobilo velké pozdvižení v radě města Velké Bíteše zjištění,
že „...sousedé z obce Křoví klidně vymezili louku Dlapku, od starodávna k městu pat-
řící, k pastvě přidělených vojenských koní tak, jako by byla zcela jejich majetkem...“.
Hořkost bítešských „moudrých a opatrných“, tedy purkmistra i konšelů, byla částečně
ukojena až zápisem do starobylé knihy pamětní:
„...A protož Křované...nejsou hodni, aby se jim od města zdejšího, nyní i budoucně,
i na časy věčné nějaké dobrodiní – leč by to dobře městu tomuto vynahraditi uměli
– proukazovati mělo...též oni proti městu nenáležitě bez všech příčin povstali, v řád-
ném sousedství dobrým býti nechtíce...nýbrž jako jinší neznabohové a křivopřísežníci
v klamu, podvodu a ve fortelu postiženi a popadeni jsou, takže sami za to ustydnouti
se museli...“.
Čtenář jistě uzná, že po více jak dvou stech letech se křovským bratrům hasičům v čele
s náčelníkem Brožou podařilo vnést do vzájemných vztahů jistý pokrok. Vlivem všech
těchto událostí v průběhu staletí si Křoví vydobylo uznání jako samostatná obec v pravém
smyslu slova - pro svoji svéráznost, pokrokovost a jakési výsadní postavení mezi ostat-