19 / 24
Okolnosti pořízení domu čp. 117 v Hrnčířské ulici ve Velké Bíteši městem v roce 1715
Příspěvek k výročí 300 let městské držby domu
19
archivem. Městský úřad zjistil, že se tato
nenalézá ani u něj. A 1. září se vyjádřil
úředník starobrněnského kláštera Martin
Antonín Dittrich, že nenalezl záznamy
o právech bítešské kurie.
O kupní smlouvu se pak 27. března
1756 zajímali ještě z Brna kvůli uložení
poplatků. Žádost na autentický přepis
byla vyžádána jménem Václava hraběte
Sinzendorfa. Proto ji bítešští představi-
telé hledali ještě v pozůstalosti advokáta
Thallmanna. Avšak koncipista c. k. Tribu-
nálu a Apelace Karel Antonín Lička ode-
psal 4. dubna 1756, že se v Thallmannově
pozůstalosti předmětná smlouva nenašla
a že Thallmann založil akta „Bůh ví kde“
(
„Gott weyss wo“
).
Proměna městského
dvora v obecní školu
V
květnu 1762 obecní dvůr, ještě stále
zvaný Kurie, pohořel spolu s dalšími
domy v Hrnčířské ulici a kostelem. A tak
v dubnu 1763 město sepsalo s tesařem To-
mášemKousalem smlouvu na jeho opravu.
„Měj zhotovit šindele, půdu kde pohořela
a co se najde, včetně trámů, dveří, ovčírny,
ad. za stanovenou odměnu 70 zlatých.“
Po
následujících několik let se v matrikách
objevují zápisy, týkající se pobytu vojáků
na kurii.
19
Město pak 16. února 1769 od-
prodalo od svého dvora
„jedno pustý místo
k vystavění gruntu“
, které bývalo dříve
zřejmě domem, později označeným jako
čp. 118, městskému syndikovi Františku
Heppilovi za cenu 30 zlatých. Toto místo
bylo vyměřeno 3. června téhož roku
„na
8 sáhů šířky
[tj. 15,2 m]
, jak od pánů star-
ších obecních sády zasaděný jsou, zdáli
pak až ke zdi šancům“
.
20
Když v květnu 1776 vypukl velký po-
žár, který pohltil špitál na okraji náměstí,
byli špitálníci přestěhováni na kurii.
O čtyři roky později bylo rozhodnuto,
že špitál na kurii zůstane, pročež město
prodalo dosavadní ještě stále neopravenou
Vizualizace přestavby dvorního křídla budovy z roku 1877 (František Světlík; SOkA ZR, f. AMVB, sign. C 14, č. 202).