5 / 32
MĚSTO VELKÁ BÍTEŠ V ROCE 1414
5
právního okruhu soudním právem, dále právem várečným, trhem týdenním i výroč-
ním. Město bylo chráněno lehčím dřevozemním opevněním. Dominantou byl kostel,
který zatím ještě nebyl samostatně opevněný. Byl vystavěný v pozdně románském stylu,
měl jiný presbytář se sakristií, nežli jaký známe dnes, loď měla plochý dřevěný strop
a přiléhala k ní západní věž. Na náměstí se nacházelo dvanáct masných krámů a pranýř.
3
Velká Bíteš byla administrativně dělená na tři části. První část představovalo
tzv. město (
„stat“
) zahrnující území uvnitř opevnění. Nejdůležitějším prostranstvím tu
býval rynk (
„am ryng“
, dnešní Masarykovo náměstí), na kterém domy (zřejmě 44 sou-
sedů) disponovaly výčepním právem (
„schenkrecht“
; s výhradou, že není jednoznačně
průkazné, pro které domy toto právo platilo). Rynk měl horní (
„an der obern czeyl“
)
a dolní část (
„unten am ryng“
), místo zvané Peklo (
„in d‘Hell“
, čp. 2 – nejníže položený
dům v prostranství), roh (
„am ek“
, čp. 135), tři brány – Lánickou, Lázeňskou a další
nepojmenovanou Brněnskou (
„Gayczeylertor“
,
„peyn Pastubentor“
,
„pey dem tor“
).
Dědičnou rychtou býval zřejmě dům čp. 83 s výčepním právem na horní straně náměs-
tí. Z náměstí vybíhající Hrnčířská ulice byla zvána Dobytčím trhem (
„am Fichmark“
,
„Fyechmark“
). Nahoře u kostela stávala Kostelní brána (
„pey dem Kirchtor“
) a u ní
dvůr osvobozený od platu a dávek (čp. 117, dnešní ZUŠ). Zvláštní postavení měly tři
domovní parcely (asi čp. 75, 76, 102) v Kostelní ulici, které byly osvobozeny od platu.
Druhou část Bíteše tvořila Psí ulice (
„in der Hunts gassen“
, dnešní Růžová a Kozí ulice
a ulice Pod Hradbami, popř. též Za Loukama a Zmola). Začínala Brněnskou bránou
(
„pey dem tor“
), měla roh (
„am ek“
), uličku (
„pey dem gasslein“
), umístění u potoka
(
„enhalb des paches“
), u lávky a na lávkách (
„peym steg“
,
„auf der stetten“
,
„pey des
Golaczers steg“
). Třetí částí Bíteše byly Lánice (
„Gayczeyl“
) s dvěmi soukenickými díl-
nami (
„ramhof“
) blíže Lánické brány, lázní (
„dy pastuben“
) a množstvím domů osvo-
bozených od platů a dávek. Lázeň byla též osvobozena od platu a dávek a patřila k ní
role v sousední vsi Janovice na Psí hoře pod zemskou silnicí vlevo ve směru z Bíteše
do Brna, kterou věnovala janovická vrchnost Bernard z Rosic (
„akker gelegen auf dem
Huntsperg unter der Lantstrass czu der linken Hant als man czogt vom Heynreichs gen
Brünn“
). Mimo uvedené členění stály čtyři vodní mlýny, které se jako samoty docho-
valy dodnes. Byly to: Horní mlýn před městem (
„dy ober myel vor der stat“
), dále Před-
ní mlýn zvaný Špitálský (
„czu der Spitalmül“
;
„unter der myl Spitalmyl“
), Prostřední
mlýn ve vlastnictví Michala Rozenků zvaný Šuchanův mlýn (
„fur des Schuchens mÿl“
),
Dolní mlýn zvaný Uherka (
„dy myel dy da haisset dy Ungaryn“
) a pod ním následoval
asi již za bítešskými hranicemi Kamenný mlýn (
„czu der Steyn mÿl“
). Z nich byly Horní
a Dolní mlýn počítány mezi půllány. Pozoruhodné je, že uvedené členění Velké Bíteše
bylo použito i při prvním číslování domů roku 1774.
Město vybíralo plat nejen z domovních parcel, ale též z polností. V případě lánů (
„dy
Lehner dy cynssen czu der Stat“
) bylo 40 poplatníků – 3 celoláníci, 6 třičtvrtěláníků,
18 půlláníků a 13 čtvrtláníků. Z dalších 28 třetinek lánů zvaných „šacunky“ (
„Saczung
und y drey Saczung an ein Lehen“
) odvádělo plat 27 sousedů (2 půldruhého šacun-