Zpravodaj města Velká Bíteš | listopad 2016 a Průvodce Bítešskem

23 / 76

Zpravodaj Město Velká Bíteš
|
Listopad 2016 | 23
Protože jsem na to (že se mája hlídá špatně, málo nebo vůbec) už před tím opakovaně
upozorňoval, pronesl jsem (napůl v žertu), že kdybych měl čím, nechal bych snad chase
vzkaz. Můj známý na to zareagoval slovy, že má shodou okolností v kufru auta motorovou
pilu, a že mi ji půjčí. Ač jsem samozřejmě neměl v úmyslu máju jakkoli poškodit nebo ji
snad dokonce skácet (chtěl jsem chasu jen pozlobit), s půjčením pily jsem souhlasil.
Přinesl jsem k máji dřevěnou kládu, kterou měla chasa u chodníku na spodní straně ná-
městí a vedle máji tuto kládu půjčenou motorovou pilou rozřezal na polena, čekaje nějakou
reakci. Nic se ale nedělo, tak jsem přinesl další kládu a opět ji rozřezal. To jsem zopakoval
několikrát, až jsem vedle sebe postřehl mladíka, který měl máju hlídat.
Tady se dostáváme ke kritickému momentu celé události. Dlouho jsem otálel, jak mám
popsat tuto část, protože tomu chudákovi nechci způsobit problémy. Pokud bych ale právě
tento moment zamlčel, nedávalo by moje svědectví smysl, a navíc hrozí, že bude mít pro-
blémy někdo úplně jiný. Někdo, kdo přitom s celou záležitostí nemá vůbec nic společného.
Takže zpět k tomu hlídači. Ten když ke mně přišel, svou reakcí mi vyrazil dech.
Řekl mi totiž, ať máju klidně podříznu. Byla z něj cítit naštvanost, říkal, že mu slíbili,
že ho někdo vystřídá nebo za ním někdo přijde, a zatím ho tam několik hodin nechali sa-
motného, nedali mu víno, pivo, prostě ho tam nechali sedět na lavičce bez možnosti odejít.
Ač jsem to původně neměl v úmyslu, po tomto sdělení jsem se rozhodl svoje zlobení
chasy posunout o úroveň výš a zařízl jsem dva nebo tři klíny. Lépe řečeno jsem zařízl jejich
horní část, která nemá absolutně žádný vliv na stabilitu máji. Jen pro úplnost dodávám,
že kdybych tak neučinil já, druhý den by je stejně někdo zařízl před stavbou pódia, tak jako
ostatně každý rok, protože by jinak konstrukci pódia překážely. Nejlépe to vystihují slova
učňů, kteří ve čtvrtek ráno přišli stavět pódium. Když zaříznuté klíny uviděli, prohlásili,
že je dost, že to někoho konečně napadlo…
Nesmím zapomenout zmínit se, že při tom, když jsem zařezával klíny, pronikla špička
lišty motorové pily na dvou místech do kůry máji, a tak vznikl onen řez (de facto dva) mo-
torovou pilou, na který se taktéž hodně poukazovalo. V žádném případě se však nejednalo
o úmyslný řez do máji a rozhodně nedosahoval hloubky dvou centimetrů.
Úmyslný řez, vlastně opět dva, jsem provedl až poté, co mi ten naštvaný hlídající mla-
dík přinesl chasovskou ruční pilku, abych do máji udělal zářez s ní, když jsem to odmítl
udělat motorovkou. A tak jsem udělal zářez nejdřív na hranici odkůrování a následně ještě
jeden zhruba o půl metrů výš. To vše proběhlo před příchodem kohokoli dalšího z chasy,
a kdybych máju chtěl opravdu poškodit (jak někteří mají tendence tvrdit), měl jsem k tomu
času a prostoru víc než dost.
Jenže o to tady vůbec nešlo. Chtěl jsem jen chasu upozornit na to, že máju hlídá ne-
dostatečně, a poněvadž po mých předchozích ústních upozorněních nedošlo ke zlepšení,
zvolil jsem tento způsob. Uznávám, že jsem to poněkud přehnal, proto jsem se také nejen
rychtáři, ale prostřednictvím hlavního stárka celé chase omluvil.
Celá událost nebyla plánovaná a mohlo k ní dojít jen díky souběhu mnoha okolností
a náhod. Tak předně, mája byla nedostatečně hlídaná. To je prostě fakt. Kdyby vedle máji
hořel oheň, kdyby tam bylo víc lidí, … ani by mě to nenapadlo. Jak už jsem napsal jinde,