15 / 44
STAROSTOVÉ města VELKÉ BÍTEŠE
www.bitessko.com|
www.vbites.cz| 15
K
otík
A
ntonín
Měšťan („měšťanosta“) Antonín Kotík byl synem barvíře
Františka Kotíka (původně se psal Kottik) a jeho manželky
Anny. Žil v domě č. 19, který jeho otec koupil v roce 1851 od
Jakuba Bílka. Rodina Kotíkova provozovala barvířské řemeslo
až do poloviny 20. století. Zmíněný dům koupil v roce 1947
Antonín Burian a provozoval v něm holičství a kadeřnictví.
V roce 1862 převzal Antonín Kotík barvířské řemeslo po
otci. Velice úspěšně navázal na rodinnou tradici a výroba
„modravého“ se slibně rozvíjela. Byl přímé, poctivé povahy
a nelekal se žádných problémů. Podnikání v „modrotisku“ bylo
pro něj životní výzvou. Dokonce částečně nahradil ruční tisk
tiskem strojovým. Během 45 let v oboru barvířství a tiskařství odvedl velký kus poctivé práce.
Rozšiřoval nejen dílny, ale také zemědělské hospodářství.Oddán byl v roce 1874 ve Strážku.
Nebyl jenom dobrým podnikatelem, ale také rolníkem, aktivním zejména v „hospodář-
ském spolku“, který inicioval založení Hospodářské školy ve Velké Bíteši v roce 1898. V té
době byl jeho místopředsedou.
Zemřel 28. ledna 1925 ve věku 83 let. K poslednímu odpočinku byl uložen v pátek dne
30. ledna na místním hřbitově.
Útržky z činnosti starostenské
1900
(26. 12. 1899) Zaopatření peněz na skoupení sádek a zaplacení výloh komisionálních jednání
stran železnice. Usneslo se vypůjčit peníze u spořitelny v obnosu 1000 korun
se splacením v roce 1900.
• Rada řešila důsledně poplatky z „přihnaného“ a hovězího dobytka na trhy doby-
tčí, ale již na nové tržiště, které vzniklo po velkém požáru dne 2. září 1892. Ten
zničil asi 35 těsně k sobě přimknutých stodol a uvolněný prostor byl upraven na
tržiště obilí a dobytka.
(9. 8. 1900) Moravský zemský archiv požádal obec, aby za účelem publikace zapůjčila lis-
tinné originály a opisy z let 1408 až 1440, které se nacházejí v městském ar-
chivu velkobítešském.
(16. 9. 1900) Starosta Kotík a radní Josef Svoboda byli vysláni do Brna na jednání s Ant.
Tesařem, c.k. notářem z Kyjova, aby se vyslovili pro trať Kuřim – Byteš,
aniž by se vyslovili proti trati Rosice – Byteš. Obecní rada se jednohlasně
usnesla, že se má přidržet toho jistějšího! (Pozn. autora:
Snad tady někde jsou
kořeny nerozhodného jednání bítešských „moudrých a opatrných“, které ve
svém důsledku vedlo k tomu, že Bíteš zůstala bez železnice
).
• „Stran cesty Křovské na mlýny...“ - rada ji uznává za nutnou, veřejnou a spojovací.