Zpravodaj města Velká Bíteš

36 |

Leden 2018

Zpravodaj Město Velká Bíteš

www.velkabites.cz

pak učinila zkratkovité spojení: v městské knize se hovoří o monstranci + městská kniha byla

založena roku 1414 = monstrance je doložena k roku 1414. Těžko říci, zda to udělala z nepo-

zornosti, či úmyslně, omyl je v každém případě na světě a žije si svým životem.

Autory knihy o eucharistické úctě nelze vinit, chybné tvrzení převzali v dobré víře

v badatelskou poctivost a nejsou jediní – podobně se o bítešské monstranci hovoří ve vel-

kém katalogu

Karel IV. – císař z boží milosti

(Národní galerie 2006). Znovu se tak ukazuje,

jak důležitá je podpora výzkumu na místní úrovni, neboť badatelé zpracovávající obecná

témata jsou nezřídka nuceni opírat se o regionální publikace a výsledky místních autorů.

Zájemce o dějiny Velké Bíteše je však bohužel stále odkázán na zastaralé publikace Jana

Tiraye. Moderní zpracování dějin města citelně chybí a v dohledné době jistě nevznikne,

stejně tak chybí kvalitní monografie o dějinách kostela, který svou architekturou zaujímá

významné místo mezi sakrálními památkami východní části Vysočiny.

Tomáš Borovský

KDO JE TADY INTELEKTUÁL?

V prosincovém Zpravodaji psal závěrem reportáže z Heřmanova její autor Alois Kou-

kola o „intelektuálech“ (takto v uvozovkách). Ponechejme stranou způsob, jakým je uvedl

do textu a který představuje jeden z nejotřepanějších argumentačních triků (tedy vytváření

umělých, neexistujících protikladů, v daném případě lidé na venkově a práce versus „in-

telektuálové“ a plané řečnění) a zastavme se u pojmu samotného. Není na škodu si čas od

času připomenout, jak se různá slova do našeho jazyka dostala a co vlastně znamenají.

Pojem intelektuál je relativně mladý. Ač v něm zřetelně rozpoznáváme latinský základ

(intellectus = porozumění; intellegentia = chápavost, rozum, soudnost), dostal se do obec-

ného užívání přes francouzštinu až na konci 19. století. V roce 1894 byl obviněn a následně

odsouzen kvůli údajné špionáži pro německé císařství důstojník francouzské armády

Alfred Dreyfus. Soud uvěřil zfalšovaným důkazům a představitelé francouzské armády

odmítli proces obnovit i poté, co se podařilo odhalit skutečného špióna, který díky tomu

zůstal nepotrestán. Informace ale unikly na veřejnost a na Dreyfusovu podporu vystou-

pili přední francouzští spisovatelé a myslitelé. Émile Zola zveřejnil slavný text

J´accuse!

(Žaluji!), za který byl odsouzen k pokutě a roku vězení. Jen díky tomuto veřejnému vystou-

pení francouzských intelektuálů – ano, právě zde náš pojem nalezl své uplatnění –, kteří

se postavili proti konzervativnímu a nacionalistickému obviňování Dreyfuse (kterému

v očích oponentů přitěžoval jeho židovský původ), byl nevinný Alfred Dreyfus francouz-

ským prezidentem omilostněn a po několika letech rehabilitován.

Jako intelektuálové se od té doby označují vzdělanci, kteří vstupují do veřejného dění

a ovlivňují je silou své morální autority a vědění. Připomínají důležitost etických a mo-

rálních kritérií a vnímají lidské konání v obecnějších souvislostech a důsledcích. Upozor-

ňují, že zdánlivě rychlá a jednoduchá řešení mívají zpravidla dlouhodobé a problematické

dopady, proto bývají osočováni jako ti, kdo věci zbytečně komplikují (koneckonců, vy-

bourání nosné zdi ve starém domě také může být rychlá cesta, jak docílit kýženého vel-