Zpravodaj města Velká Bíteš | leden 2017

29 / 52

Zpravodaj Město Velká Bíteš
|
Leden 2017 | 29
vícímu pekařovi Filipu Kellnerovi ze vsi Moravany. Kellner pak roku 1821 směnil
s pekařem Františkem Kočentem tento dům za dům čp. 103 v dnešní Peroutkově ulici.
Přitom mu Kočent doplatil 700 zl.
Později roku 1844 koupila dům za 1100 zl. Veronika Valová. Pak v roce 1846 jej
koupil za 800 zlatých Bernard Dreiseitel, od kterého jej roku 1855 koupili Jan a Ma-
rie Čechovští. Následně roku 1894 byl převeden na novomanžele Františka a Josefu
Čechovské, načež od roku 1929 František Čechovský vlastnil dům celý. V roce 1954
získala dům Marie Filová. Roku 1958 byl dům připsán Josefu Čechovskému, od kte-
rého jej ještě v témže roce koupil Jan Žaloudek.
Prameny: Státní okresní archiv Žďár n. S., f. Archiv města Velká Bíteš, kn. č. 11787, fol. 48, 161,
226, 239, kn. č. 11788, fol. 120, kn. č. 11789, fol. 82, kn. č. 11792, fol. 27, kn. č. 11797, fol. 67. Ka-
tastrální úřad pro Vysočinu, Katastrální pracoviště Žďár n. S., pozemková kniha Velká Bíteš Růžová
ulice, číslo knihovní vložky 87.
Jan Zduba
RECEPTY S PŘÍBĚHEM
HISTORICKÉ POKRMY VE VELKÉ BÍTEŠI - KAŠE
Seriál zabývající se ve zkratce historickým pojetím přípravy vybraných pokrmů
v prostředí Velké Bíteše.
Dnes si jen stěží dokážeme představit, že kaše bývaly po několik tisíciletí snad nejhoj-
nějším pokrmem. V pravěku bývaly oblíbené kaše hodně mastné a pokud možno slané,
kdy se mouka vařila společně s masem či rybami nebo morkem. Slané kaše bývaly zákla-
dem stravy též řeckých a římských vojáků v době před naším letopočtem. Marcus Gavius
Apicius (26 př. n. l. – 37 n. l.) ve své knize kuchařských předpisů pro labužníky uvedl
na 15 kaší, které byly téměř výhradně slané a kořeněné, s masem nebo medem, s ořechy,
mnohdy s vínem. Obliba kaší bývala značná i v českých zemích 15. a 16. století. Český
rukopisný receptář z 15. století uvádí 46 druhů kaší - z masa, mléka, smetany, vajec,
sušených ryb, vepřových žaludků, jazyka, sýru, máku či konopných semínek. Podobně
kuchařka alchymisty Bavora Rodovského z Hustiřan z roku 1591 uvádí na 80 druhů
kaší a 20 varmuží (tj. kaší z ovoce, případně doplněného medem a kořením). Tyto kaše
někdy byly kořeněny a slazeny zároveň, zvykem bývalo i přidávání medu do slaných
a silně kořeněných jídel. V pozdějších kuchařských knihách počet receptů na kaše ubýval.
Bylo tomu patrně proto, že kaše v jakékoli podobě byla považována postupně čím dál
více za pouhý prostý pokrm.
Běžně se kaše vařila do zásoby na studeno a brala se na cesty nebo na pole jako sva-
čina. Taková studená kaše se obvykle zalévala sladkým nebo kyselým mlékem, běžně byla