Zpravodaj města Velká Bíteš | leden 2017

12 / 52

| Leden 2017 Zpravodaj Město Velká Bíteš
|
sku. Do Maďarska je to poměrně daleko, dále než do Velké Bíteše, a my jsme chtěli partner-
ství založené na častých oboustranných návštěvách. To byl jeden z pragmatických důvodů
a druhý - mnozí členové KR Schrobenhausen jsou z rodin, které mají kořeny v tehdejším
Československu, například matka mojí ženy Agathy pochází z bývalého Československa.
Franzi, jak budou ty naše vztahy pokračovat a jaká jsou tvoje přání a očekávání do
budoucna?
F: Moje přání do budoucna - snad jedna věc. Jak na to navázat? ...Když jsme toto partnerství
s vámi začínali, setkávali jsme se ve Schrobenhausenu s veskrze kritickými hlasy, s ohledem
na minulost – to za prve. Mnozí však projevili také porozumění a jsou zde společně s námi,
jako Walter a Marlene Hiller, kteří mají také svoji „historii“ spojenou s bývalým Českosloven-
skem – byla to jejich původní vlast, ale nyní tady sedí s námi za jedním stolem. Ale jsou dva
takové pohledy: Co očekávám? Když se podívám dolů (seděli jsme v KD nahoře), tak tam
sedí mladí Češi a Němci za jedním stolem a tito mladí Češi a Němci společně tančí a baví se.
A když si ti mladí spolu rozumí je to jen dobře. Jedna mladá dívka ze Schrobenhausenu mně
řekla: „Já jsem v ČR našla novou kamarádku, je to dívka z Thajska, která je v ČR ve Velké
Bíteši na výměnném pobytu“. Ana tomto základě musíme stavět tu naši společnou budoucnost,
tvořit ten budoucí svět. Akdyž se toto bude dít ve smyslu a duchuAdolfa Kolpinga a bude se to
dít ve stejné křesťanské víře i ve víře ve společné hodnoty, pak se to může podařit.
A: Já bych chtěla také něco dodat. Já jsem první generace, jejíž rodiče byli „vyhnáni“
z Československa. Ale já mám pozitivní dojmy, když přijíždím do České republiky.
Naše rodina nemá žádné majetkové požadavky. Moje matka zde sice zanechala dům,
ale už nechce nic vracet.
F: Proč také!
A: Vůbec nic. To byla minulost, to se jednou stalo...
Výborně, to jsou velice moudrá slova...
A: Ale chci ještě něco dodat. V tom domě žila také sestra mojí matky, která byla o de-
set roků starší než ona. Měla 22 roků, když byla naše rodina vyhnána, a ta se pokoušela
nakazit nás všechny myšlenkou nenávisti, že už nechce mít nikdy nic s ČR („Tschechien“)
společného, ale to není náš názor – vůbec ne, my se na to díváme velice pozitivně a jsme
za jedno s myšlenkou „smíření“, jsme pro navazování kontaktů s ČR, setkávání se a to se
nyní děje, protože přichází nové generace, které se vzájemně poznávají, mohou se z toho
poučit a to je důležité pro Evropu a v tom má od nás Kolpingova rodina Schrobenhausen
masivní podporu.
Pěkně se to poslouchá. A nyní se Vás zeptám, jak se Vám líbí v ČR?
F: Já bych chtěl za sebe říci - znám mnoho zemí, navštívil jsem jich asi dvacet a mohu říci,
že se mi v podstatě líbilo v každé zemi. Když člověk nemá zavřené oči, najde téměř v každé
z nich něco pozitivního. Bez patosu - to partnerství, ty vztahy trvají více jak deset let, vlastně 14
roků a já to nechci hodnotit nějak politicky, ale spíše po té lidské stránce, po stránce vztahů mezi
12