Zpravodaj města Velká Bíteš + příloha Bítešská pouť

Červenec – Srpen 2016

Zpravodaj Město Velká Bíteš

www.velkabites.cz

našly větší ohlas u nás než v rodné Anglii. Jan Hus, přestože nesouhlasil se všemi články

učení, prohlásil:

„Nevzal bych plnou kapli zlata, abych ustoupil od pravdy, kterou jsem

poznal ze slov Viklefových“

Jan Hus se brzy stal výjimečným kazatelem a na jeho kázáních v Betlémské kapli bývalo

doslova "narváno". Z kazatelny totiž vyslovoval myšlenky, na které se obyčejný člověk

bál jen pomyslet a které zároveň byly lékem ztrápené duši - že před Bohem jsou si všichni

lidé rovni, že každý může přijít k Bohu a nepotřebuje k tomu prostředníka, protože jedi-

ným prostředníkem mezi člověkem a Bohem je Ježíš Kristus, nikoliv církevní hodnostáři

nebo náboženské úkony. Tyto i jiné myšlenky nacházel v Bibli, která vždy byla pro Jana

Husa autoritou největší. Jan Hus dobře věděl, že opravdová svoboda člověka začíná jeho

svobodou v myšlení. Také často kritizoval zcela upadlou morálku většiny tehdejších kněží.

Dobovou zvláštností bylo kázání v češtině. Bohoslužby totiž běžně bývaly vedeny v latině,

které prostí lidé nemohli rozumět.

Husovy bohoslužby ale neuchvacovaly pouze chudé lidi. Opravdovost a ryzost jeho

projevu způsobovaly, že mezi pravidelné návštěvníky Betlémské kaple patřili také bo-

hatí, vlivní měšťané, šlechta a dokonce česká královna Žofie, která byla Husovou vel-

kou podporovatelkou. Její manžel, král Václav IV., zpočátku Jana Husa také podporoval,

později ale jeho přízeň kvůli politickým tlakům ochladla.

Husova kázání se z pochopitelných důvodů nelíbila jeho nadřízeným, především praž-

skému arcibiskupovi. Jan Hus byl perzekuován a později uvržen do klatby, což znamenalo

zákaz kázání a vedení bohoslužeb. Tento zákaz příliš nerespektoval, uchýlil se ale raději

na venkov, kde pro něj bylo bezpečněji. Právě tam k jeho sluchu dolehla zpráva o konání

velkého církevního koncilu v Kostnici.

Tento koncil byl svolán hlavně kvůli odstranění papežského schizmatu, tedy trojpa-

pežství, ale měl projednávat i celkovou reformaci církve a její očištění od kacířských

nauk. Proto byl do Kostnice pozván i náš Jan Hus. Šel svobodně a dobrovolně, v dobré

víře doufal, že na koncilu obhájí své názory. Netušil, že tato cesta bude jeho poslední,

přestože určité pochybnosti o svém šťastném návratu měl.

V Kostnici s ním nejprve bylo zacházeno slušně. Bydlel v měšťanském domě, brzy byl

ale uvržen do vězení. Panovala totiž obava, že by mohl šířit svoje myšlenky mezi místním

prostým lidem. Také další vývoj situace neodpovídal Husovu očekávání. Nedostal žádnou

příležitost svoje učení obhájit, už od začátku na něj bylo pohlíženo jako na kacíře a poža-

dováno zřeknutí se „bludných“ tezí, z nichž některé byly dokonce vymyšlené jeho odpůrci.

To Jan Hus ale udělat nemohl, protože by se tím zpronevěřil celému svému životnímu dílu,

svému svědomí a poznané životní Pravdě, jak dokládají jeho slova:

„...hle, tito biskupové

mě vybízejí k tomu, abych odvolal a odpřisáhl, bojím se to učiniti, abych nebyl lhářem před

tváří Páně a také abych neurazil své svědomí a Boží pravdu...“

Proto byl Jan Hus odsouzen k potupné smrti upálením na hranici. V den vykonání roz-

sudku 6. 7. 1415 prý panovalo v Kostnici krásné letní počasí. Na akt upálení se přišlo

podívat snad celé město. Když přivedli Jana Husa před hranici, padl na kolena a modlil se

s radostnou tváří. Okolo stojící svědkové ho slyšeli a říkali

„My nevíme, které a jaké věci