Basic HTML Version
Zpravodaj Město Velká Bíteš
www.velkabites.cz | www.bitessko.com
Září
2015 |
29
x 6m a těch 6m je rozděleno na metrové boxy, takže 2,5 m na 1 m je box pro jednoho
hráče. A když hrají jeden na jednoho tak jsou uprostřed, jeden červený, druhý modrý.
Smyslem hry je umístit co nejvíce míčků své barvy, 6 červených nebo 6 modrých,
blíže bílému míčku - Jackovi, nežli je nejbližší míček soupeře. Celá hra je pro jednot-
livce rozdělena do čtyř samostatných směn, v případě týmů do šesti směn. Každá směna
začíná vhozením Jacka do hracího pole za označenou výseč. Hráč, který vhodil Jacka,
se snaží dalším míčkem své barvy jemu co nejvíce přiblížit. Poté hraje soupeř. O dalším
pořadí hodů rozhoduje to, který z hráčů má svůj míček dále od Jacka. Vítězí hráč, který
má více míčků blíže Jackovi, než je nejbližší míček soupeře a tolik také ve směně získá
bodů. Body z jednotlivých směn se sčítají a celkově vítězí hráč, který během čtyř směn
nasbírá více bodů.
Dobře, a teď jsou nějaké soutěže, které vrcholí reprezentací?
U nás (ČR) ano, ale tam tak prozatím není. Oficiálně tam máme čtyři lidi,
ale oni neznají pravidla. To je naprosto hurá systém. Jenže když jsem byl v roce 2013
na mistrovství Evropy a ta vrcholová evropská organizace boči (BISET?) zvolila no-
vého šéfa – Angličana, tak jsem mu říkal, žiji na Islandu, mám Islanďany rád, ale jsou
někdy zvláštní, třeba rádoby šéf reprezentace... A říkám, že bych to chtěl změnit s tím,
že založím nějakou paralelní soutěž, nebudu zasahovat do této, protože ono to ně-
jak funguje a co funguje, není dobré měnit a ten Angličan mi řekl: My ti pomůžeme,
ale řekni mi jak. Říkám, zatím mě nech pracovat, říkat o peníze jsem nechtěl. V podstatě
musím vytvořit soutěž, kterou založím jenom na tom, že tam budou hrát pouze vozíčkáři.
Nebudu si hrát na jednotlivé kategorie, na to ještě nemáme dostatek lidí, ale pokusím se
integrovat jenom vozíčkáře a ty soutěže naplánovat tak, aby nezasahovaly do současných
turnajů, kde hrají i nevozíčkáři, což z mého pohledu trenéra boči je špatně.
A co jazyk, Angličtina?
No, samozřejmě když jsem odlétal, tak to, co jsem znal, bylo opravdu jen z „poulič-
ních výuk“, já se Angličtinu ve škole nikdy neučil. Někdy si z toho dělám legraci, ale ono
to není daleko od pravdy. Když jsem tam přijel, tak jsem uměl opravdu říct jenom: „I am
looking for a job... Thank you“, no a ono stačí na těch prvních 14 dní, ale zase musím
říct, že jsem v podstatě strašně vděčný za to, co jsem mohl prožít, protože lidé s touto
zkušeností přestanou řešit zbytečnosti. Když čas běží a ubývá peněz, tak se potom řeší
jenom to nejdůležitější – to člověka změní, opravdu. Sedl jsem si v přístavu a uvažoval,
tak na zítřek ještě mám... a slíbil jsem si, že se do Čech nevrátím, pokud to jen trochu
půjde a vydržel jsem.
Jazyk, který nyní používáš je Islandština?
Ano, to musím. Když chci s nimi fungovat dál, tak musím, no a co je také zajímavé - oni
někteří postižení anglicky mluví, ty školy tam jsou na úrovni doby. S integrací postižených
do většinové společnosti mají zkušenosti neskutečně větší než my.