Basic HTML Version
|
Září
2015
Zpravodaj Město Velká Bíteš
www.velkabites.cz | www.bitessko.com
28
Stando, mohl by ses stručně představit?
Narodil jsem se v Klatovech
v roce 1964 a tamtéž vystudo-
val strojní průmyslovku. Během
studia jsem hodně sportoval,
hráli jsme národní dorostenec-
kou ligu v basketbale. Jako spor-
tovec jsem odešel v roce 1983
na vojnu do Dukly Dejvicích,
kde nás trénoval současný trenér
basketbalové ženské reprezen-
tace Lubor Blažek. Po vojně mě
to už netáhlo zpátky do Klatov,
toulavá bota zabrala a tak jsem si
našel práci v Praze jako tepelný
technik na OPBH. A když jsem
se oženil, tak žena do Prahy ne-
chtěla a odstěhovali jsme se do
Krkonoš, do Lomnice nad Po-
pelkou, která je zvláštní tím,
že odtud pochází asi pět repub-
likových olympioniků. Tam jsme žili 12 roků a tam také vznikly moje první kontakty
s vozíčkáři. Bohužel došlo k rozvodu, oženil jsem se podruhé a tak poznal Velké Meziříčí.
ISLAND - jak ses tam dostal?
Měl jsem smůlu, opět jsem se rozvedl, ztratil jsem rodinu, práci i bydlení.
To byl vlastně takový útěk.
Ano.
A jak jsi zjistil tuto možnost?
To by byla šílená story. V té době našel můj kamarád v novinách článek, že na Islandu
potřebují lidi na ryby, na lodě. Já jsem se nechtěl smířit s tím, že po rozvodu budu vi-
dět syna, na kterého jsem byl hodně fixovaný, jednou za čas, tak jsem se rozhodl, že mu
zmizím z očí a budu s ním udržovat intenzivní kontakt na dálku. To se nakonec povedlo,
odjel jsem na Island, na ryby mě na štěstí nevzali a tak jsem si sehnal místo na farmě se
sedmdesáti krávami. To také nebylo ono a dostal jsem adresu na „Klub zdravotně posti-
žených“. Přišel jsem na první trénink a oni se mě zeptali, zdali bych s nimi nechtěl jet na
turnaj s tím, že bych se staral o jednoho vozíčkáře. Po turnaji mi řekli, že jsou spokojení
a že by měli zájem spolupracovat se mnou i nadále a od další sezóny jsem už byl trenérem.
Sport, kterému se na Islandu s handikepovanými věnuješ, se nazývá Boča?
Ano. Boča (Boccia) je vhodným sportem pro tělesně postižené – vozíčkáře, a téměř
jediným sportem pro těžce tělesně postižené. Hrací plocha vychází z obdélníku 12,5 m
Stanislav Doskočil. | Foto: Alois Koukola