Basic HTML Version
|
Červenec – Srpen
2015
Zpravodaj Město Velká Bíteš
www.velkabites.cz | www.bitessko.com
28
zátkového klíče. Dveře skladiště však
byly uzamčeny „monopolním“ zám-
kem a klíče byly uloženy na Celním
úřadě ve Velkém Meziříčí (Bezirkszo-
llamt). Správce Sedlák však měl klíče
od druhého zámku, ale jejich použití
mu velitel Alexej ihned rozmluvil
s tím, že by Němci na první pohled
poznali, že tam s nimi byl a jako zku-
šený profesionál nechtěl správce ta-
kovému nebezpečí vystavit. „Zámky
urazíme“, řekl, „bude to vypadat jako
čistě partyzánská akce, s kterou vy
nemáte nic společného“.
Tak se i stalo. Sudy odzátkovali a jeden po druhém shazovali s rampy na silnici. Líh
vytékal proudem do potoka a dále do rybníka pod vsí. Došlo i na nádrž a po jejím náhlém
otevření srazil mohutný proud lihu jednoho z partyzánů. Po provedeném „vyskladnění“
odešla skupina do destilovny a tam demolovala některá strojní zařízení. Bylo to zbytečné,
kampaň byla stejně zastavena a na její pokračování v tomto období nikdo nepomýšlel.
Po hodině akce skončila, všichni se odebrali do správcova bytu, kde ještě přátelsky be-
sedovali a při tom se správci dostalo od komandanta Alexeje poučení, jak si má počínat,
až jej bude gestapo vyslýchat. Řekl: „Nebojte se, nás nedostanou. My jsme dobře hlídaní
a naše spojky nás včas uvědomí o každém nebezpečí. Při vyšetřování musíte tvrdit, že jste
byl přepaden a nesměl jste se pod pohrůžkou zastřelení nikam hnout. Jeden z nás vás hlídal,
ostatní odešli a vy jste slyšel už jen střelbu“. Alexej ještě podal správci lístek, na kterém
bylo něco napsáno azbukou, a požádal jej, aby ho dal gestapákům, ať si to přečtou. Správce
azbuku neznal, tak mu to Alexej přečetl česky: „Smrt okupantům – Alexej“ a potutelně
dodal: „Oni mne dobře znají, budou mít radost“. Ještě upozornil správce, aby se striktně
řídil jeho radami a při výslechu se v něčem neprořekl. Aby zdání přepadení bylo úplné,
vzal klíče od správcova bytu, zamknul z venku a klíče pohodil na práh u dveří. Partyzáni
zmizeli ve tmě a správce měl asi po hodině vyskočit oknem a ztropit poplach.
Než uplynula určená hodina, stál správce u okna ložnice a pozoroval dění na návsi. Stálo
to za podívanou. Sousedé, zejména ti starší asi neměli tak tvrdé spaní, jak předpokládal
a brzy zjistili k čemu v lihovaru došlo. Jednoho občana, který bydlel poblíž, prý dokonce
vzbudil odcházející partyzán se slovy „pober spirtu“ a zmizel ve tmě. Nezaměnitelný li-
hový odér potom způsobil, že se jako po telegrafickém drátě roznesla i do nejvzdálenějšího
koutu vesnice informace, že „lihovar teče“. Takovou příležitost si přece nikdo nemohl
nechat ujít. Líh byl ve válce vzácný a vyhledávaný, vždyť 1 litr po domácku vypáleného
„lutru“ se dal prodat až za 1 000 K a tady tekly stovky hektolitrů 93 – procentního lihu do
potoka. Kdo měl jakoukoliv nádobu, pospíchal, aby se na něj dostalo. Plnilo se všechno
možné i nemožné: džbery, škopky od masa i od zelí, dokonce i necky na paření prasat.
Lihovar pohledem od horního konce vesnice. | Foto: Archiv obce