Basic HTML Version
Zpravodaj Město Velká Bíteš
www.velkabites.cz | www.bitessko.com
Červenec – Srpen
2015 |
29
Vesnici zachvátila líhová horečka a to co následovalo, by vydalo na samostatnou povídku:
Jako světlušky nad močály blikaly baterky, kterými si na cestu svítili uspěchaní občané,
aby se na ně dostalo. Proud lihu se jako vodopád řítil ze skladiště na rampu, z ní na cestu
a dále potokem na dosud zamrzlou hladinu rybníka pod vesnicí...
Po uplynutí jedné hodiny vylezl správce Antonín Sedlák oknem a šel zavřít skladiště.
Všechno bylo téměř prázdné a u prázdných sudů stál člen požární hlídky, aby zabránil pří-
padnému ohni. Správce zašel ke starostovi a dohodli se, že pošlou posla na četnickou sta-
nici do Křižanova. Toho po vyslechnutí poslali zpět se vzkazem, že přijdou věc vyšetřit až
po rozednění. Přišli dva, praporčík Šimák a štábní strážmistr Vlk. Sedlák jim vysvětlil, jak
k tomu došlo a ukázal jim lístek se vzkazem od partyzánů. Upřímně se tomu zasmáli, řekli,
že případ musí hlásit nadřízeným německým orgánům a správci radili, aby při výslechu
mluvil pořád stejně a nenechal se zmást. Potom ještě oběhli členy požární hlídky a všechny
bezprostřední svědky se vzkazem, aby i oni mluvili před Gestapem naprosto shodně.
Německá policie přijela 13. března 1945 odpoledne a nechala si správce předvolat ke
starostovi. Tam s ním sepsali podrobný, několikastránkový protokol. Hlavně je zajímalo,
co to bylo za partyzány, jejich počet a výzbroj. Řekl, že podle řeči to byli Rusové a že jejich
počet a výzbroj nerozpoznal... Zapisovatel vyjmul ze stroje poslední stránku a správce si
oddychl. Němci jej však obstoupili a spustili zhurta: „ Tak a teď těch vašich povídaček máme
dost. Řekněte nám znovu a pravdivě, jak ke všemu došlo. My víme, že jste s nimi smluvený
a vypovídal jste podle jejich nařízení. Máte ještě možnost beztrestně svou výpověď změnit
a prozradit, co by nás uvedlo na jejich stopu. My je stejně dostaneme a ti budou vypovídat
zaručeně odlišně než vy. Uvažte, co vás pak čeká za napomáhání nepřátelům říše a klamání
úřadů“. Správce však byl přesvědčen, že kromě něj a partyzánů nikdo nemůže nic vědět.
Ani křižanovští četníci neznali plnou pravdu a neobával se prozrazení ani ze strany ruských
partyzánů. Zatím je neměli, a i kdyby, věřil plně, že ti by se raději nechali ubít, než by něco
vyzradili. Proto se podíval odvážně až téměř drze vyšetřovatelům do očí a prohlásil, že nemá
nic, co by dodal, nebo výpověď změnil. Němce to zmátlo a zmohli se jen na několik výhrů-
žek a konstatování, že jsou všichni jedna banda dohromady smluvená. Ještě byli vyslechnuti
dva svědkové, kteří vypovídali také podle dohody a zdálo se, že to gestapáky přesvědčilo,
propustili je, ale ke správci s důraznou poznámkou, že si pro něho v případě potřeby přijedou.
Nepřijeli – nezbyl jim čas. Fronta se blížila a Gestapo mělo jiné starosti.
Ruští partyzáni správce Sedláka ještě jednou navštívili, aby zlikvidovali zbytky lihu.
(Měli pravděpodobně obavy, aby se neopakovaly zbytečné ztráty Rudé armády jako v za-
čínajících bojích o Brno v Ořechově u Brna). Ten je však přesvědčil, že by to byla škoda,
že se jedná asi o 5 hl, které chce ponechat na oslavu ukončení války. Partyzáni se správcem
ještě dlouho debatovali a odešli s příslibem, že se po válce všichni sejdou a v klidu a míru
oslaví konec všech útrap.
V souvislosti s „vypuštěním lihu“ přijel příští den do lihovaru v doprovodu dvou ozbro-
jených německých četníků komisař Okresního celního úřadu ve Velkém Meziříčí Hans Po-