Basic HTML Version
Zpravodaj Město Velká Bíteš
www.velkabites.cz | www.bitessko.com
Červenec – Srpen
2015 |
27
až po rekonstrukci v roce 1929. Privátní vlastnictví lihovaru skončilo Urbánkovou ná-
silnou smrtí – byl ubit sezonními dělníky, protože jim nevyplatil mzdu ve sjednané výši.
Po této otřesné události seUrbánkovi dědicové již nedohodli na dalšímprovozování lihovaru
a ten přešel do vlastnictví nově utvořeného družstva s názvem „Rolnický družstevní liho-
var v Heřmanově, spol. s ručením omezeným“. Jako družstevní byl lihovar provozován
až do roku 1951 a potom přešel pod Moravské lihovary a škrobárny, n.p. Brno, které jej
v roce 1959 předaly do užívání Státnímu statku, n.p. Brno a vyhradily si právo provozování
pěstitelské pálenice. Státní statek využíval prostory lihovaru zpočátku na výrobu krmiv,
poději jako sklad obilí a bývalou bramborárnu jako opravárenské dílny. Toto nerentabilní
využívání vedlo k jeho postupnému zbourání a uvolněný prostor umožnil vytvoření pěkné
a prostorné návsi.
Stalo se v jedné noci ke konci války...
Správce heřmanovského lihovaru Antonín Sedlák již odpočíval po celodenním shonu
v posteli a jako obvykle četl, když náhle uslyšel bušení na dveře. Bydlel nedaleko,
přímo proti lihovaru. Byla téměř půlnoc z 12. na 13. března 1945, ale přesto to pro něj ne-
bylo něco neobvyklého. Mnohdy přicházeli sousedé s prosbou, aby zajel do Křižanova pro
lékaře či porodní asistentku nebo do Velkého Meziříčí pro zvěrolékaře. Povolení k jízdě
motorovými vozidly, které bylo Němci za protektorátu přísně kontrolováno, měl ve vesnici
totiž pouze on a obchodník Ludvík Burian. Jaké však bylo jeho překvapení, když se po
odemknutí dveří proti němu objevily hlavně pušek a pistolí.
Během války byl zvyklý na ledacos, ale šestičlenná skupina ruských partyzánů jej
přesto vyděsila a uklidnila jej až slova jejího velitele (Alexeje, jak bylo později zjištěno),
který se jej česky otázal: „Jste dobrý Čech“? Nezaváhal a odpověděl: „Já myslím, že ano“.
Teprve nyní dal komandant příkaz schovat zbraně a všichni vstoupili dovnitř. Po několika
letmých pohledech zkušeného velitele po kuchyni, ve které se nacházeli se znovu otázal
správce, zda ví, za jakým účelem za ním přišli. Ten samozřejmě neměl ani tušení a proto
velitel pokračoval: „Dostali jsme zprávu, že se u vás v lihovaru nachází velká zásoba lihu.
Máme příkaz všechen líh vypustit a zničit. Německá vojska by mohla líh ještě upotřebit
k válečným účelům a proto je naším úmyslem příkaz ihned provést“. Správce namítal,
že to bude pro lihovar velká ztráta. Vedl si přesnou evidenci a hned si v duchu spočítal,
že úřední výrobní cena uskladněného lihu představuje 250 000,- K.
Komandanta tato cifra překvapila a souhlasil s tím, že pokud by se správci podařilo
ještě tuto noc líh za jejich pomoci někde bezpečně ukrýt, že by od vypuštění upustili.
Líh připravený k expedici byl uložen v 21 železných sudech o obsahu 7,5 hl, vážících
přibližně 7 q. Mimo to bylo v hlavní a pomocné nádrži ještě volně uloženo asi 250 hl lihu.
Na odklizení takového množství nebylo ani pomyšlení. Správce sice chtěl zalarmovat ně-
kolik rolníků s koňskými potahy, kteří by odvezli alespoň sudy, ale s tím zkušený ko-
mandant nesouhlasil, poukázal na nebezpečí prozrazení a následnou pomstu okupantů.
Nezbylo, než líh vypustit. Někteří z partyzánů chtěli sudy prostřílet, ale správce je rychle
přesvědčil o marnosti střelby vůči silným stěnám nádrží i sudů a navrhl tyto otevřít pomocí