Basic HTML Version
Historické rybníky a vodní nádrže ve Velké Bíteši
www.
bitessko
.com
•
1764–1768
, rektifikace
1780–1783
,
1. vojenské mapování „josefské“.
Uložení: Rakouský státní archiv, oddě-
lení Válečný archiv. Kopie první verze
je k spatření v Cukrárně u Zdubů, rekti-
fikace je dostupná z WWW:
http://oldmaps.geolab.cz/.
•
1775
, komisionální mapy Králové
Hory, Klečan a Seče ve Velké Bíteši.
Kartograf: znojemský geometr Karel
Josef de Finkoir. Uložení: Městské mu-
zeum ve Velké Bíteši, ev. č. P4, P8, P9.
•
1825
, císařské povinné otisky stabil-
ního katastru. Dostupné z WWW:
http://archivnimapy.cuzk.cz/.
•
1836–1852
, 2. vojenské mapování
„Františkovo“. Dostupné z WWW:
http://oldmaps.geolab.cz/.
•
1876–1878
, 3. vojenské mapování
„Františko-josefské“, dostupné z WWW:
http://oldmaps.geolab.cz/.
•
1953
, nejstarší letecké snímkování.
Dostupné z WWW:
http://kontaminace.cenia.cz/.
Patrně nejstarší mapa celého území
Velké Bíteše z let 1754–1756, zachycu-
jící ostatně celé náměšťské hrabství, za-
znamenává rybníky v době, kdy se jich
většina v krajině ještě nacházela. Přitom
rozlišuje, zda rybník vlastnicky nále-
žel velkostatku nebo někomu jinému.
U těch vrchnostenských rybníků totiž ne-
jsou psány jejich názvy, ale pouze čísla.
Tato čísla jsou po straně mapy rozepsána
spolu s názvy rybníků, ale jen do čísla 48
z celkového počtu 77, číslované od jihu
na sever. Při porovnání obzvláště s 2. vo-
jenským mapováním z let 1836–1852, na
kterém jsou zaznamenány veškeré zřejmé
hráze, je nápadné, o kolik vodní plochy
krajina přišla. Přesné umístění hrází,
byly-li v krajině výrazně patrné, a rybníků
je zaznamenáno na mapách stabilního ka-
tastru z roku 1825. Výpověď těchto map
do konce 19. století doplňují další výše
uvedené mapy a plány. Tato kartografická
díla naznačují, kde všude se rybníky či
jen hráze v dané době nacházely, ovšem
jejich výpověď má své limity. Ne všechny
mapy totiž zaznamenávají všechny menší
vodní nádrže a hráze. Dané limity naštěstí
pomáhají překročit soudobé úřední pí-
semnosti vzniklé činností především kan-
celáře městského úřadu. Takovými jsou
zejména obecní rybné rejstříky (od 2. pol.
17. st.), obecní účetnictví (od r. 1572),
gruntovní knihy (od r. 1586), nebo třeba
z pozdější doby vodní kniha (1892), ulo-
žené ve státním archivu ve Velkém Me-
ziříčí. O historických rybnících se zmínil
i Jan Tiray v roce 1888 ve svých Dějinách
města, kde podal jejich výčet, ovšem
bez jejich lokalizace. Přitom v jeho době
bylo rybníků méně, nežli je tomu dnes,
ale jejich hráze byly nepochybně zře-
telnější. Tehdy se dle vodní knihy ve
Velké Bíteši nacházel pouze rybník Hadr,
horní sádka a vodovod ze tří studánek do
kašen, pivovaru a lihovaru.
5
V městském účetnictví se v roce 1572
objevuje obhospodařování čtyř obecních
rybníků. Oproti očekávání to byly s jed-
nou výjimkou rybníky jiné, než město
získalo v roce 1508 koupí Janovic. Z ja-
novických to byl pouze rybník Silnický,
dalšími byli Hadr, Špitálský a rybník
pod skálou. Pokud měla obec rybníků
více, tak je v daném roce nelovila ani do
nich nevkládala násadu. Tomu napovídá,
že o dva roky později byl loven nejen
rybník Špitálský a Silnický, ale i Rejhrad-
4