29 / 36
SVAZEK i
OSOBNOSTI bítešského regionu
|
Vincenc Broža
29
jící snahy o povolení stavby „důstojné“ budovy, o níž snili bratři již v předválečných letech.
(Pozn.: Stavba byla odhlasovaná 3.12.1930). První nezbytný krok byl učiněn, ale to hlavní
nadšené křovské hasiče teprve čekalo - především bylo nutné zajistit financování. Po zamě-
ření stavby se přistoupilo k výkopání základů, které zkomplikoval průsak spodní vody.
Položení základního kamene
Slavnost se konala 23. července a byla spojena s okrskovým cvičením, kterého se
vedle domácích zúčastnily také sousední sbory z Křižínkova, Níhova, Březek a Tišnova.
Po poplachovém cvičení předvedl domácí sbor ukázku záchrany osob slaňováním, na-
čež se průvod odebral na staveniště. Tam „přiléhajícími“ slovy promluvil k přítomným
bratr zemský náčelník Dr. Světlík a po něm bratr náčelník Vincenc Broža. Následovaly
hymny, poklepy na základní kámen a přesun k Lípě svobody, kde se „rozvířila“ družná
zábava. Stínem byla neúčast představitelů župy.
Dokončení stavby
Stavba zdárně rostla, „ale to by nebyla naše svérázná obec, aby nevznikly pro-
blémy“, stěžuje si kronikář. Když stavba vrcholila, podala obec žalobu pro zastavění
části obecního pozemku. Nakonec byl problém vyřešen smírem a do kroniky mohlo
být zapsáno, i když stavba nebyla ještě úplně dokončena :
„Postavili jsme si pomník
v dobách neutěšených, který vyžádal si velkých obětí a proto važme si ho, a střežme ho
jako oko v hlavě, byl zbudován k účelu: Hasičstvo blížnímu a sobě.“
ŽIVOT NÁČELNÍKA SE NACHÝLIL
Již od roku 1929 pozorovali bratři hasiči na „svém náčelníkovi“ jisté změny, které je
poněkud zneklidňovaly. V červnu toho roku se pro nemoc nemohl zúčastnit župního
sjezdu ve Vlkově, ale v následujících letech se situace poněkud zlepšila.
Bohužel na březnové župní valné hromadě v roce 1932 vzpomíná úřadující mís-
tostarosta V. Jirák již nepřítomného, vážně nemocného starostu Vincence Brožu. Po-
dotýká, že nyní, kdy ze zdravotních důvodů předává svoji vedoucí funkci starosty, má
župa 28 dobře vycvičených a vyzbrojených hasičských sborů.
Jeho poslední boj
Tak jak byl „náčelník“ po celý život zvyklý bojovat s mnohými protivenstvími, ne-
vzdával se ani nyní. Ještě ve svém posledním, osudem mu vyměřeném roce 1933 po-
dává na srpnovém župním sjezdu v Níhově zprávu o pražském sjezdu hasičstva. Valná
hromada jej v ten den ještě zvolila delegátem Moravské zemské hasičské jednoty.
Dne
3. prosince 1933
však přece jenom přišla zpráva, které se všichni obávali.
Nejlépe bude citovat slova jednatele a kronikáře sboru Antonína Šebka, kterými
tuto smutnou zvěst zaznamenal v reálném čase do hasičské kroniky těmito slovy: