EDVARD BENEŠ - 27. 2.

Městské muzeum Velká Bíteš si pro zájemce připravilo volné pokračování loňské podzimní přednášky na téma Mnichovská dohoda.

PŘEDNÁŠKA PhDr. STANISLAVA BALÍKA - Edvard Beneš

v pondělí 27. února 2023 v 17 hodin ve Výstavním sále muzea.

Ve své přednášce se PhDr. Balík zaměří zejména na jeho působení v druhém československém odboji a pokusí se vysvětlit příčiny porážky demokracie v Československu.

Edvard Beneš se narodil jako nejmladší syn v malorolnické rodině na Rakovnicku. Po studiích na vinohradském gymnáziu 1896-1904 se zapisuje na filozofickou fakultu v Praze.
Propuknutí 1. světové války jej podnítilo k organizování vnitřního odboje "Maffie". Obstarával zejména spojení mezi Prahou a Masarykem ve Švýcarsku. V září 1915 odešel do zahraničí a od té doby jsou jeho životní osudy úzce spjaty s osobnostmi T. G. Masaryka a M. R. Štefánika.
28. října 1918 Beneš jako představitel zahraničního odboje jednal v Ženevě s domácími politiky o budoucnosti nového státu a po dohodě s nimi se stal prvním ministrem zahraničí nového státu.

Edvard Beneš stál u zrodu Společnosti národů a jako její místopředseda (1920), člen Rady (1923-27) a bezpečnostního výboru a předseda (1935) prosazoval politiku kolektivní bezpečnosti. S poválečnou evropskou velmocí Francií uzavřel spojeneckou smlouvu (1924) a již předtím, v letech 1920-22 smlouvami s Jugoslávií a Rumunskem vytvářel obranný systém Malé dohody.

Jeho názory mu znemožňovaly plně pochopit totalitární podstatu bolševismu, i když s ním nesouhlasil. Ve svém úsilí zabezpečit stát se snažil odstranit mezinárodní izolaci SSSR a začlenit jej do Společnosti národů. Když se to podařilo, uzavřel s ním spojeneckou smlouvu (1935). Brzy poté přišel Mnichov 1938. Dávno před Postupimskou konferencí domů sděloval, že konec války „musí znamenat u nás velikou lidovou odplatu a pro Němce a fašistické násilníky konec opravdu krvavý a nelítostný" (únor 1944).

Po triumfálním příjezdu do Prahy 16. 5. 1945 začal Beneš svými dekrety uskutečňovat záměr "revoluci nacionální spoji s revolucí hospodářskou". 28. 10. 1945 byl potvrzen v úřadě a 19. 6. 1946 znovu zvolen prezidentem.

Až příliš vycházel z úvahy, že Československo se může stát „mostem" mezi Sovětským svazem a západními demokraciemi a napomoci tak stabilitě v Evropě. Benešovu víru v demokratizaci SSSR a KSČ vyvrátil dramaticky únor 1948. Krátce po něm, 7. 6. 1948 abdikoval a brzy poté zemřel.