BÍTEŠSKO - kulturně společensko informační portál

Poupě František Ondřej (1753-1805), pivovarnický reformátor

(* 26. 11. 1753 Český Šternberk + 1. 12. 1805 Brno)
Základního vzdělání nabyl za přispění svého kmotra, ratajského kantora Jana Kavana. Pravděpodobně roku 1768 nastoupil na sladovnickou dráhu u bratra Jana, který byl sládkem ve Velké Bíteši. Poupě během svého učení, které trvalo čtyři roky, prošel celou výrobou piva a sladu a po vyučení pracoval u bratra jeden rok. Následně šest let cestoval po našich, rakouských, německých a polských pivovarech.

Další zkušenosti na pozici sládka

Kolem roku 1780 byl ustanoven samostatným sládkem u hraběte Karla Windischgrätze ve Štěkni na Písecku. Vedoucí postavení mu umožnilo zlepšit technické vybavení pivovaru a zavést nové postupy ve vaření piva za použití teploměru a pivní váhy (pozdějšího hustoměru). Plného uplatnění svých novátorských postupů docílil v měšťanském pivovaru v Brně.

Důležité spisy o pivovarnictví, odkaz významného sládka

V letech 1794 a 1798 vydal v němčině dva odborné spisy, ve kterých popsal nové metody v pivovarnictví. Spisy vyvolaly značně rozporné reakce. Příznivějšího přijetí se dostalo jeho třetímu dílu psanému česky "Počátkové základního naučení o vaření piva". Napsal jej v době svého působení v Brně, vyšlo r. 1801 v Olomouci. Technologické úpravy a receptury F. O. Poupěte ve vaření piva s úsporami paliva a surovin se postupně rozšiřovaly a vedly ke zlepšení kvality piva českých a moravských i evropských pivovarů.

Zavřel František (1812-1881), hrnčíř a toufarník

( * 1812 Velká Bíteš + 4. 6. 1881 Velká Bíteš)
Vyučil se svému řemeslu v Ivančicích u Albrechta Hejtmánka. Po vyučení působil deset let ve Vyškově. Roku 1840 se oženil a osamostatnil. Tehdy byl přijat nejen do cechu, ale dostal se i do jeho představenstva a na čas byl druhým cechmistrem.

Věhlas a velké povědomí o práci Zavřelů

Fr. Zavřel a později jeho syn Jan byli svými hrnčířskými a toufarnickými výrobky známi po celé západní Moravě, v Brně i v Praze. Běžné tržní zboží sloužilo ke stolování, výrobky na objednávku bývaly ozdobou domácností. Jsou opatřeny věnováním, datem a iniciálami F.Z. Několik jeho toufarnických výrobků je uchováno v městském muzeu.

Pokračovatelem byl syn Jan

Jeho syn Jan ( 1851 - 1945) se vyučil u svého otce v létech 1862-1864, následně pracoval u strýce v Uhrách. Ve Velké Bíteši se oženil a zůstal zde i po otcově smrti a pokračoval v jeho živnosti až do devadesátých let, kdy živnosti zanechal.

Vorel Jan (1847-1906), obchodník, účetní spořitelny

(* 6. 6. 1847 Rožínka + 13. 11. 1906 Velká Bíteš), dále také hasičský činovník, podporovatel TJ Sokol
Obecnou školu vychodil ve Velké Bíteši, potom studoval na německé reálce. Zabýval se obchodováním, pokračoval jako příručí v Ivančicích. Stal se majitelem městského domu ve Velké Bíteši na náměstí č. p. 6 – hotel „U černého orla". Sál hotelu propůjčoval TJ Sokol ke cvičením a divadelním představením.

Mimořádná aktivita - hasičský sbor, místostarosta i starosta

Po zanechání obchodu přijal místo účetního v peněžním ústavu ve Velké Bíteši. Od roku 1875 se angažoval v bítešském hasičském sboru, kde byl zvolen jednatelem, místonáčelníkem a roku 1891 náčelníkem. V letech 1894-1902 zastával funkci místostarosty župy politického okresu velkomeziříčského a po zřízení 41. župní jednoty okresu bítešského zastával v nově vzniklé organizaci funkci starosty.

Velká oddanost hasičům až do posledního dne

Ve spolupráci s Karlem Hustým sestavil v r. 1898 první hasičský plán města, jehož originál uchovává městské muzeum. Jako náčelník hasičského sboru a starosta župy setrval až do své smrti.

Bádal Jan (1856-1925), kněz, skladatel

(* 4. 12. 1856 Křižanov + 12. 5. 1925 Velká Bíteš), přesněji kněz církve římsko-katolické, skladatel duchovní hudby
Vystudoval české gymnázium v Brně. Po gymnáziu se rozhodl pro teologickou dráhu a 22. července 1881 byl vysvěcen na kněze. Kooperátorem byl v Běhařovicích a v Náměšti nad Osl., farářem v Jinošově, od r. 1897 ve Velké Bíteši.

Odkaz děkanských aktivit

V roce 1907 byl jmenován děkanem náměšťským. Založil náboženské spolky Sv. růžence a Sv. Josefa r. 1898 a 1899. Za jeho působení byla r. 1907 položena v kostelní lodi nová terazová dlažba, stará žulová byla použita na chodník ke hlavnímu kříži na hřbitově, kde slouží dodnes.

Příspěvek do katolického zpěvníku

Jan Bádal zemřel náhle na srdeční mrtvici. Byl pochován do kněžského hrobu na starém hřbitově. V r. 1986 byly jeho ostatky přeneseny na nový hřbitov. Do katolického zpěvníku z  roku 2004 byly zařazeny tři duchovní písně v jeho zhudebnění.

Tiray Jan Kapistrán (1858-1925), učitel, hudebník, historik

(* 23. 10. 1858 Velká Bíteš + 25. 7. 1925 Zbraslav nad Vltavou - Praha), také čestný občan města Velká Bíteš
Pocházel z učitelské rodiny a tradičně, již ve třetí generaci, se stal rovněž učitelem ve Velké Bíteši. Prvé jeho zápisy do třídního katalogu můžeme spatřit ve školním roce 1878-79, kdy mu byla svěřena II. třída tehdy pětitřídní obecné školy.

Velká publikační činnost k regionu Velká Bíteš

Mladý učitel rovněž uspořádal městský archiv a roku 1882 vydal první díl „Dějin města Velké Byteše", a to na základě pramenů z nejstarších písemných materiálů, tj. od 14. století do poloviny 17. století. Druhý díl vyšel roku 1888 a zachytil místní děje do sklonku 18. století. Třetí nejznámější dílo bylo sepsané spolu s P. Ladislavem Zavadilem „Vlastivěda okresu bytešského" se základními údaji o vzniku a vývoje obcí tehdejšího soudního okresu Velká Byteš.

Další publikace a posun v učitelství

V létech 1889 až 1925 publikoval práce „Městská kniha bítešská z r. 1414", „Akta čarodějského soudu při hrdelním právě města Velké Byteše", „Smolná kniha bítešská z r. 1556", „ Vlastivěda moravská, okres Telecký, Dačický a Slavonický". Jan Tiray dlouhá léta usiloval o založení městského muzea ve Velké Bíteši. Záměr se podařilo uskutečnit podle jeho návrhů v srpnu 1925 zřízením muzejní síně v budově obecné školy. Roku 1887 ještě před vydáním „Dějin", přijal výhodnější učitelské místo v Brně a potom v Telči, kde se stal ředitelem a inspektorem.

Odcházení velkého učitele a historika

Sklonek života strávil Jan Tiray ve Zbraslavi u Prahy, kde také zemřel. Pohřben byl podle přání v rodné Velké Bíteši na hřbitově, nyní starém, kde byl pořízen jemu a jeho rodu monumentální žulový pomník. Jeho jméno nese Střední odborné učiliště, otevřené v roce 1999.

Seka Leopold (1864-1921), architekt, výtvarník

(* 6. 11. 1864 Velká Bíteš + 21. 2. 1921 Brno)
Narodil se v měšťanské rodině v domě čp. 9 na Masarykově náměstí, nyní obchodní dům. Studoval ve Vídni, jako architekt pracoval v Budapešti. Ve své profesi byl uznávaným architektem a projektantem městských i šlechtických staveb s osobitým výtvarným řešením. Pro nemoc se v roce 1909 natrvalo vrátil do Velké Bíteše. V cizině a hlavně v rodišti působil jako obětavý vlastenec a spolkový činovník, zvláště v Tělocvičné Jednotě Sokol, dále ve vzdělávacím spolku Pokrok a ve Sboru dobrovolných hasičů.

Vlastenec, který se aktivně zapojil do národního obrození

Seka se podílel velmi aktivně, bez ohledu na zdravotní obtíže a hmotné těžkosti, na českém národně obrozovacím úsilí. Vytvořil řadu obrazů ze života našeho města, pro spolky nezištně nakreslil mnoho plakátů, návrhů a scénických výprav ochotnického divadla. Přátele obdaroval pozoruhodnými kreslenými dopisnicemi. Pozůstalost L. Seky uchovává Městské muzeum. Jeho osobnost připomíná busta vytvořená sochařem Lubomírem Lacinou a v roce 2003 instalovaná na starém hřbitově v místě, kde jsou pochováni rodiče L. Seky a jeho sestra Antonie.

Schneiberg František MUDr. (1866-1926), obvodní lékař, činovník TJ Sokol

(*10. 7. 1866 Týnice u Milevska v Čechách + 24. 10. 1926 Velká Bíteš)
Jeho otec byl šafářem na velkostatku, po maturitě na gymnáziu vstoupil na lékařskou fakultu, jako stipendista c. k. armády, přijal závazek, že po jejím absolutoriu bude po dobu šesti let sloužit jako vojenský lékař a nadále bude armádě k dispozici jako lékař v záloze. Místo obvodního lékaře ve Velké Bíteši získal v r. 1904. Za 1. světové války byl povolán do Znojma, kde působil jako plukovní lékař.

I přes dřívější úmrtí velké funkce a zásluhy

Po onemocnění pohybovém, které ho postihlo v r. 1921, mu asistoval dr. V. Slavík a zastupoval ho při návštěvách pacientů. V šedesáti letech krátce po penzionování zemřel. Byl zakládajícím členem TJ Sokol v našem městě, postupně prošel funkcemi náčelníka, místostarosty až po starostu. Stále udržovaný hrob dr. F. Schneiberga, jeho první a druhé manželky a dcery Heleny, provdané Robotkové se nachází na starém hřbitově.