Památkově chráněné domy na náměstí

Radnice

Tradiční středisko městské samosprávy představuje v horní části náměstí již od sklonku středověku budova radnice. Radnice je na témže místě doložena již od roku 1480.

Patrový dům s nápadnou vížkou osazenou hodinami převyšoval okolní zástavbu. Svoji současnou podobu získala budova v roce 1886, kdy na původních sklepeních byla vystavěna nová budova v neorenesančním stylu podle návrhu architekta Móra Kalliny pro potřeby tehdy vznikajícího bítešského Okresního soudu.

Radnice má jedno patro, ve střední části budovy je vstupní brána, nad níž se nachází do kamene vytesaný znak města.

Interiér radnice prošel architektonickou úpravou v 1. pol. 70. let 20. století v podobě podlahových obkladů z leštěného mramoru, celoobvodových dřevěných obkladů stěn a vitráží schodišťového okna, které bylo provedeno ak. malířem Vojtěchem Štolfou.

Radnice je volně přístupná v úředních hodinách (po a st 8-17 a čt 8-11.30), mimo úřední hodiny na zazvonění.

Radnice bývala budovou SOUDU. Její sklepní prostory, které mají místy i tři patra, sloužily jako mučírny bítešského práva hrdelního. Hrdelní soud zde vedl ve 2. pol. 16. stol. dobře zdokumentované čarodějnické procesy.

Více o soudu a hrdelním právu se dozvíte v Městském muzeu na stálé výstavě nebo na našich stránkách v kategorii Historie - Velká Bíteš ve středověku.

Dům č. p. 5 - Městské muzeum

Naproti radnici se nachází dům č. p. 5, který má bohatou historii. Poprvé se tento dům objevuje v písemných pramenech již v roce 1414, kdy byly v domě masné krámy.

V roce 1598 byl v zadní části domu zásluhou Jana Diviše a jeho bratra Karla st. ze Žerotína vystavěn kostelík Jednoty bratrské, v přední části pak fara a škola. O tom nám svědčí jak nápis na kovové desce na hlavní zdi budovy, tak kamenná busta Karla st. ze Žerotína od místního sochaře Lubomíra Laciny umístěna ve výklenku ve vnitřním atriu domu. Busta je doplněná textem z jeho korespondence. Datováno 25. máje 1598 na Rosicích: „...a já včerejšího dne v Byteši při posvěcování kostelíku, kterýž bratr můj vnově vystaviti dal, jsem byl, a z noci domů odtud přijel".

Fasádu kostelíka zdobila renesanční psaníčka a sluneční hodiny, součástí stavby byla i štíhlá věž asi i se zvonem. Z náměstí byl kostelík přístupný úzkými uličkami, jedna z nich se dochovala dosud, vede mezi domy čp. 5 a čp. 6 a lidově se jí říká „Počuraná" (dnes je již zavřená). V této době ochraňovali Jednotu bratrskou proti vůli panovníka, proto nebyl kostelík příliš vidět pro projíždějící na frekventované zemské silnici. Ale pro přijíždějící z Náměště, kde na zámku sídlila vrchnost, byl kostelík jeden z nejvýraznějších objektů ve městě.

Po odchodu členů Jednoty bratrské a vrchnosti do emigrace (do r. 1628) sloužil dům jako kasárna. Roku 1673 přešel do vlastnictví města. V 19. století se zde nacházela obecní palírna, od pol. 20 století městský archiv a muzeum.

Dům stojí na středověkém půdorysu, jsou dochovány středověké sklepy, opěrné pilíře u zadní fasády a zbytky krakorců. V přední části se dochovala původní klenba průjezdu a další klenuté prostory, pocházející patrně z konce 18. století.

Dům č. p. 6

Na pravé straně od tzv. Pětky se nachází další památkově chráněný dům, který má č. p. 6 a je spojený s domem č. p. 8 tak, že z přední strany vypadají jako jeden dům. V přední straně domů je průchod, který vede do uličky, jež oba domy odděluje a vede z náměstí do ulice Pod Hradbami. Prostory tohoto domu v současné době slouží komerčním účelům, nachází se zde např. ordinace praktického lékaře, v horním patře je penzion Lesácká.

Historii tohoto domu připomíná pamětní deska, věnovaná rodákovi z Velké Bíteše Josefu Robotkovi, který se v tomto domě narodil a žil. Během protektorátu ukrýval ve svém domě odbojáře Karla Štainera, později i generála Vojtěcha Lužu. Josef Robotka, důstojník čs. armády byl spoluzakladatelem odbojové organizace Rada tří. V létě roku 1949 byl Robotka zatčen a obviněn z velezrady a vyzvědačství. Na podzim 1952 byl v Praze na Pankráci popraven. V roce 1991 byl rehabilitován a povýšen do hodnosti generálmajor in memoriam. 28. října 1997 obdržel Řád Bílého lva III. třídy.

Chráněný dům č. p. 6 ve Velké Bíteši

Dům č. p. 83 - Hotel Jelínek

Dům s dnešním č. p. 83 dominoval horní straně bítešského náměstí od nepaměti.

Ve středověku býval sídlem dědičné rychty, na přelomu 16. a 17. století získal svoji podobu patrové stavby s členěnou střechou. Roku 1414 byl majitelem tohoto domu - rychty na horní straně náměstí Mikš Wolf. Zápisy v gruntovnicích začínají o tomto domě vypovídat roku 1601, kdy jej prodala vdova Dorota Tomšíčková za 390 moravských zlatých.

Tenkrát zvaný Klusákův dům se v průběhu 18. století stal zájezdním hostincem. V roce 1783 jej v rámci návštěvy města navštívil císař Josef II. (o průvěhu návštěvy se dočteme v knize J. Kotíka - Bítešské historky a pověsti).

Jméno Jelínek se tu objevilo roku 1867, kdy se sem přiženil Karel Jelínek. Od roku 1875 vlastnili celý dům v hodnotě 15.000 zlatých František a Marie Jelínkovi.

V roce 1920 se do tohoto domu přestěhovala také Československá pošta a spolu s ní i první zastávka autobusů či stanice autoklubů. Hostů, hasičských bálů a zasedajících zastupitelů se v někdejším hotelu Beránek vystřídalo víc než dost, ale setrvalou jistotu tohoto podniku představuje rodina Jelínkových, která s vynucenou přestávkou komunistické diktatury, kdy hotel nesl jméno Družba, provozuje tradiční restauraci s ubytováním už více než 150 let.

Dům č. p. 85 - Městská knihovna

Nachází se na severní straně náměstí, nyní sídlí v jeho prvním patře Městská knihovna. První písemná zmínka je z roku 1414 v městské knize.

„Před čtyřmi sty lety, kdy jej vlastnil Jan Dusík, byl tento dům druhý nejdražší ze soukromých domů ve Velké Bíteši (hned po č.p. 67 – budoucím pivovaru)." ZDUBA, Jan. Historie velkobítešských domů.

Jedná se o jednopatrový řadový pavlačový dům s průjezdem, který je asymetricky umístěný. V podzemí se nacházejí hluboké sklepy sloužící původně k uchovávání piva. Kvůli požárům se zachovaly původní pouze přízemní klenuté části, kdežto patro bývalo dobově obnovováno.

V průběhu staletí vystřídal dům mnohé majitele a měnil se i účel jeho využívání. Následkem třicetileté války byl r. 1666 zmiňován jako pustý, roku 1785 je zapsán majitel František Kočent, měšťan. Dům měl tehdy hodnotu 800 zlatých. Roku 1824 je zapsán František Dvořák, šenkýř. Počátkem 20. století zakoupilo nemovitost město a sloužila jako nájemní dům. Roku 1918 získala dům spořitelna města Velké Bíteše a sloužil nadále k nájemním účelům pro zařízení v zájmu města, např. pro městského lékaře ‚ berní úřad, později komunální podnik, stomatologii a obchody.

V roce 2022 uskutečnilo město s použitím dotace Ministerstva kultury z vyhlašovaného Programu regenerace městských památkových rezervací a MPZ renovaci starých vrat. Společně s renovací vrat proběhla výměna pěti oken ve dvorní části objektu.

Vrata byla nejdříve opálena a zbavena povrchové vrstvy. Následně byly vyměněny poškozené části a obě křídla byla prodloužena.

Drobné rýhy a praskliny byly opraveny speciálním tmelem na opravu povrchu dřeva. Následovalo důkladné vybroušení celé plochy a nanesení impregnace a barvy.

Dále byly zrenovovány ručně kované panty, zástrčky, zámek a ozdobné prvky.

Ve dvorní části objektu bylo vyměněno celkem 5 oken. Jedno z nich bylo nahrazeno balkonovými dveřmi. Okna byla provedena jako replika původních kastlových oken, stejně jako okna v uliční fasádě objektu.

V roce 2023 se začíná s obnovou vnějšího pláště budovy včetně zdobných architektonických prvků.

Dům č. p. 88 - Stará pošta

Tento dům sloužil jako pošta od roku 1788 až do roku 1920. Do dnešní doby nese název Stará pošta, který je v současné době i napsaný na fasádě přední strany domu. Donedávna přízemní budova s hodnotnými sklepními prostory byla novodobě upravena a zvýšena o patro. Asymetricky umístěný průjezd je segmentově zaklenutý a vede do nově upraveného prostranství bývalých hospodářských budov pošty.

V knize Velká Bíteš pošta a pohlednice se o poště dočteme více zajímavostí:

V rámci reorganizace dopravy a poštovnictví byla roku 1784 ustanovena poštovní stanice ve Velké Bíteši. Zřízena byla výnosem císaře Josefa II. ze dne 23. 5. 1784 a provoz zahájen o rok později. Prvním dědičným správcem poštovní stanice, čili poštmistrem se stal Josef František Svoboda. Dům musel mít dostatečně rozsáhlé dvorní zázemí, protože pošta musela vydržovat na státní náklady šest dobrých koní k služebním jízdám a dvě kolesky včetně potřebných postrojů a sedel. Dědičný správce měl za povinnosti udržovat stanici ve stálém provozu, zajišťovat vytápění, osvětlení a údržbu místností, opravy vozů. Osobně odpovídal za bezpečnou dopravu zásilek a vedení předepsané administrativní agendy. Měl povinnost nosit stejnokroj – červený (později černý) kabátec, bílé jezdecké kalhoty a třírohý klobouk se zlatou stuhou a kokardou. Součástí byl i dlouhý kord s pozlacenou rukojetí.

(Velká Bíteš pošta a pohlednice, J. Havelka, J. Pavlík, J. Zduba)

Dům č. p. 14

Posledním památkově chráněným domem na Masarykově náměstí je menší půvabný dům č. p. 14.

Nachází se na spodní (západní) straně náměstí. Stejně jako u většiny domů na náměstí je tento řadový dům jednopatrový a patří k původní středověké zástavbě. Je vedený v městské knize už k roku 1414.

Byl upraven v klasicistním stylu, přízemní klenuté prostory sloužily pro účely zemědělské záložny. Držitelé domu měli právo várečné. V podzemí jsou hluboké sklepy, dílem vysekané přímo do kamenného podloží. Ty sloužily mimo jiné k uchovávání piva.

Roku 1785 vlastnil dům Josef Hromádka a jeho hodnota byla 400 zlatých. Roku 1825 je majitelkou Pavla Blahová vdova po barvíři, která dům prodala Vincenci Sekovi, měšťanu, patrně v polovině 19. století. Ten jej držel až do roku 1924, kdy zemřel. Dědictvím jej získala jeho dcera Anna a ta se provdala za Jana Procházku. Přízemní klenuté prostory sloužily pro účely zemědělské záložny, neboť majitel domu byl jejím ředitelem a v patře byl jeho byt. Po roce 1948 záložna zanikla a po smrti obou manželů, kteří byli bezdětní, převzalo dům město.

Chráněný dům č. p. 14 ve Velké Bíteši