VELKÁ BÍTEŠ VE STŘEDOVĚKU

O blaho města se ve středověku starali konšelé a rychtář. Voleni byli patrně každoročně na sv. Kateřinu (25. listopadu). Rychtář býval tzv. policejním úředníkem, vymáhajícím platné právo. Dohlížel tak na chod města a předsedal soudu.

Vnitřní město bylo opevněno již ve 14. století dřevěnými hradbami s patrně čtyřmi branami. Samozřejmě nechyběly ani valy a příkopy. Výstavba kamenných hradeb započala asi okolo roku 1500. Jejich financování zajišťovala obec.

Do města vedly tři brány - od západu, východu a severu. Od západu do byla Horní brána, dříve "Lánická", byla mohutná nevysoká s padacími vraty přes příkop. V patře věže bydlel v 16. a 17. století lazebník. Dvakrát vyhořela v 17. století a nařízením z roku 1840 byla zrušena, aby nebránila provozu na císařské silnici.

Od východu vedla do města Dolní, čili Brněnská brána mezi č. 1 a č. 135. V roce 1704 byla vystavěna před starou velku branou směrem k náměstí jiná, menší s brankami pro pěší po obou stranách. Tyto brány stály do roku 1840.

Na severní straně stávala Kostelní brána, zbořená roku 1878, kdy ustoupila nově budované silnici tišnovské. Fortny (malé branky ve hradbách) byly tři a všechny se nacházely na spodní straně opevnění u potoka. V těchto místech nebyly hradby tak vysoké a silné, protože tam, kde nyní teče potok, bývaly močály, které oddělovaly od Bíteše Janovice a části Ve zmole a Za loukami.

Výstavba této nejstarší části města odpovídá svým okrouhlým tvarem půdorysu jiných našich starších měst. Dalším charakteristickým znakem bylo husté nakupení budov uvnitř hradeb s velkým tržním místem uprostřed. Toto uspořádání přetrvává dodnes. Plocha náměstí odpovídá původní velikosti, pouze se základy několika budov bylo hnuto ve prospěch rozšíření vozovky.

V opevněné části města bylo ve středověku celkem 83 budov a všechny sloužily účelům obytným. Doby středověku připomínají i hluboké sklepy pod některými domy na náměstí, v nichž se skladovalo pivo. Některé sklepy dosahují i tří pater a přesahují půdorysy domů směrem do náměstí.

ŘEMESLA A CECHY VE STŘEDOVĚKÉ BÍTEŠI

Ucelenější přehled zastoupených řemesel se váže až k roku 1414, kdy ve městě působili řezníci, ševci, krejčí, kožešníci, tkalci, soukeníci, dále asi po jednom kovář, tesař, hrnčíř, bednář, provazník, zedník, valchář. K polovině 14. století je doloženo i vaření piva. V cechu byli organizováni řezníci, kteří měli trvale dvanáct masných krámů uprostřed náměstí.

Hrnčíři provozovali své řemeslo v Hrnčířské ulici, ševci v Lánicích. Každý cech se řídil svými pravidly, která vydávala vrchnost. Pravidla nebo jinak zákon cechů určoval, jak se bude volit cechmistr, kdy se bude konat shromáždění členů, kdo se může stát cechmistrem.
Cechmistr musel vést písemnosti, spravoval pokladnu a opatroval truhlici s dokumenty a cechovní pečetí.

Historické předměty si lze prohlédnout v městském muzeu, v jehož sbírkách je množství zajímavostí, základ tvoří předměty ze staré radnice a cechovní památky, dále nástroje, pomůcky a výrobky kovářské, zámečnické, hrnčířské a výrobky dalších řemesel. Sbírka obsahuje také početnější soubor modrotiskových a pernikářských forem, razítka, typáře, medaile a vyznamenání, míry a váhy, numismatiku, umělecky zpracované předměty ad.

SOUD A HRDELNÍ PRÁVO

Nejstarší konkrétní doklad hrdelního procesu před velkobítešským soudem pochází z roku 1419. Souzený Petr Smerlaib byl pro rouhání přibit jazykem k pranýři a dán mu do ruky nůž, aby se sám osvobodil uříznutím jazyka.

Je pravděpodobné, že Bíteš získala soudní právo již ve 13. století. Písemně je toto právo doloženo k polovině 14. století, kdy velkobítešský městský soud soudil i hrdelní zločiny. Od počátku podléhal vrchnímu právu ve městě Brně, postupně se však od tohoto práva zcela osamostatnil. V roce 1396 si velkobítešská vrchnost vymínila souzení hlavních hrdelních zločinů, tedy žhářství, znásilnění, krádeží a vražd, ale v 15. století již městský soud tyto zločiny soudil bez zasahování vrchnosti. Rozkvět bítešského soudnictví se kryje s hospodářským rozkvětem města v 16. a na počátku 17. století.

ČARODĚJNICKÉ PROCESY A HRDELNÍ SOUD

Hony na čarodějnice se ve druhé polovině 16. století nevyhnuly ani Velké Bíteši. Záminkou k uvěznění, zbavení majetku a často i odsouzení k smrti bylo údajné provozování magických praktik, které prý škodily svému okolí hubením dobytka i lidí. Tehdy byly ve Velké Bíteši upáleny (podle zápisů ve smolné knize) zhruba dvě desítky žen.

Útrpný výslech při bítešském soudu probíhal zřejmě v zadní části radnice v šatlavě. K výkonu lehkých trestů sloužil uprostřed náměstí pranýř, k popravám místo zvané Na Spravedlnosti při tehdejší cestě do Velkého Meziříčí.

Zápisy z výslechů byly zaznamenány v tzv. Smolné knize, na kterou navazuje Černá kniha.

Smolná kniha města Velké Bíteše je v několika směrech jedinečným dokumentem v českých zemích. Byla založena roku 1556 a je opatřena původním výstižným nápisem:

„Kniha penarum (trestů), co se na sněmě in tormentis (na trápení) vyzná, do nich zapsáno býti má".

Obsahuje četné údaje o loupežnických tovaryšstvech, podrobné zápisy o velkém procesu s „čarodějnicemi", výslechy lotrů a zločinců z celé západní Moravy i přilehlých oblastí.

Po výslechu a přiznání byla podána žaloba a po ní byl konán soud. Veřejné přelíčení se konalo v radní síni nebo na náměstí. Zpravidla byl zachováván tento postup: nejdříve rychtář, na místě vrchnosti obžalovaného, podal žalobu na provinilce. Po žalobě bylo dovoleno obžalovanému nebo jeho právnímu příteli (advokátovi) podat odpor proti obvinění. Poté hlasují purkmistr a rada – starší přísežní – o vině nebo nevině a o výši trestu. Návrh na trest smrti s odůvodněním a způsobem utracení života byl zaslán vrchnosti, případně později nadřízené appelaci a čekalo se na schválení. Rozsudek byl vykonán na návrší západně od města, kde se dodnes říká „Na spravedlnosti".

Již koncem 17. století lze pozorovat pokles zločinnosti. Ubývá hrdelních případů, a pokud jsou, je nutno k appelačnímu soudu v Praze žádat o schválení rozsudku a přikládat i celý případ k prozkoumání. Ve většině případů jsou pak tresty smrti přeměřovány na nucené práce.

V té době se také přestává soudit podle práva bítešského, neboť se vydávají zákoníky platné pro celou zemi českou. Rokem 1700 je zavedeno vynášení rozsudků přímo appelací v Praze. Přesto však bylo od tohoto data do roku 1720 popraveno v Bíteši celkem 10 zločinců. V letech 1726 a 1752 bylo v českých zemích zrušeno mnoho menších hrdelních soudů a zůstal jich jen omezený počet, mezi nimi i soud velkobítešský pro panství náměšťské. Avšak i hrdelní právo velkobítešské bylo dne 27. prosince 1786, po více než 400letém trvání definitivně zrušeno.

                                                       podle článku Iva Kříže, Zpravodaj města Velká Bíteš, říjen 2016

Na vykonávání rozsudku byl zván kat z Velkého Meziříčí a Brna. Vlastního „mistra popravního" Bítešští zaměstnávali až od roku 1657. Byl jím Pavel Svoboda, který zde působil ještě v roce 1675. Jeho syn Martin Svoboda složil mistrovskou zkoušku v roce 1672 a v řemesle tu pokračoval po otci. Bydlel v domě čp. 110 na dnešní Tišnovské ulici.

Na obrázku: postava kata v hodovém průvodu 2023

V období od druhé poloviny 15. století do třicetileté války se město slibně vyvíjelo. Z původně poddanské osady se stalo poměrně samostatné město, které bylo majetkem vrchnosti sídlící na zámku v Náměšti nad Oslavou. Rozvoj města byl na přechodnou dobu přerušen vlnou revolučního husitského hnutí, během něhož byl bítešskou vrchností Petr z Kravař a po něm Švamberk z Křína.

V městské knize sice není přítomnost husitů přesně datována, ale je zde zmínka o jejich přítomnosti a o vypálených domech po jejich příchodu. O dopadu husitského hnutí na Velkou Bíteš svědčí listiny, které jsou od roku 1450 psány výhradně v českém jazyce a objevují se v nich jen slovanská jména.

V roce 1480 se město stává majetkem pánů z Lomnice a je jím až do roku 1568, kdy přechází do vlastnictví pánů ze Žerotína, kteří jsou městskou vrchností až do roku 1628.

Za vlády císaře Ferdinanda I. se město těšilo hospodářskému rozmachu. Císař roku 1553 potvrdil konání dvou jarmarků ročně, roku 1560 pergamenem potvrdil dřívější městská práva a v roce 1580 Jan starší ze Žerotína udělil městu výsadu o právu várečném.

 Obrázek: náhrobek rodu pánů z Lomnice, kostel sv. Jana Křtitele

Úpadek rozvoje města nastal příchodem třicetileté války. První výrazné drancování v této době postihlo město koncem r. 1620 od císařských vojsk, kteří táhli od Bílé hory. Velitelé vojsk žádali potraviny a ubytování pro své vojáky, oves a seno pro koně a pro sebe peníze. Když nebyli lidé ochotni jim toto poskytnout, docházelo k drancování a krádežím. Od roku 1627 musela Velká Bíteš začít prodávat své pozemky, aby získala peníze. 

Válečné události také zhoršovaly nápravu živelných pohrom, především pustošivých požárů. Na konci třicetileté války bylo ze 190 domů pustých 87, to je 46 %. Nejvíce postižená byla předměstí Za Kostelem a Malá Strana, také Růžová ulice a Lánice. Obnova grutů neprobíhala snadno, táhla se 130 let.