Zpravodaj města Velká Bíteš

42 |

Prosinec 2019

Zpravodaj Město Velká Bíteš

www.velkabites.cz

Dělnice odchovávají matky ve třech základních případech: když se včelstvo chystá roz-

množit – rojit, když matka neočekávaně zahyne nebo je již zpravidla z důvodu stáří oslabená

a málo výkonná. Včelstvo si tedy v případě potřeby vychová samo novou mladou matku.

Matky kladou dva druhy vajíček – neoplozená, z kterých se líhnou trubci, a oplo-

zená, z kterých se vyvíjí dělnice nebo matky. O tom, zda se z oplozeného vajíčka vy-

vine matka, rozhoduje výživa v období larválního vývoje. Larvy budoucích matek jsou

krmeny po celou dobu svého vývoje mateří kašičkou, což je produkt hltanových žláz

mladých včel. Výsledkem této výživy je plnohodnotná včelí samice s plně vyvinutými

reprodukčními orgány.

Člověk v posledních stovkách let do procesu výměny matek aktivně vstupuje a snaží se

přetvářet vlastnosti včelstev podle svých potřeb. Využívá se přitom především zákon dědič-

nosti, což je schopnost organizmu plodit s určitou proměnlivostí potomky se stejnými nebo

podobnými vlastnostmi. U včelstev se včelař zaměřuje zpravidla na nízkou bodavost (resp.

mírnost), schopnost využití přírodních zdrojů (medný užitek), vysokou plodnost a nízkou ro-

jivost, dobrý čistící pud spojený s odolností proti nemocem a další vlastnosti. Včelstva, která

nejvíce vyhovují tomuto chovatelskému cíli, jsou nazývána jako plemenná. Chov matek lze

provádět zpravidla od května do konce července, kdy včelstva chovají trubce a v přírodě jsou

zdroje snůšky. V praxi se používá celá řada způsobů odchovu nových matek. Nejčastěji se

jedná o chov při matce, v osiřelci, v sádce a finišeru, ve sběrných oddělcích atd. Záleží vždy

na konkrétních přírodních podmínkách a na včelaři, jaká metoda mu nejvíce vyhovuje.

Nejvíce používaná metoda chovu matek především u menších chovatelů je metoda

chovu při matce. Včelstvo, ve kterém se rozhodneme chovat nové matky, musí být dosta-

tečně silné, dobře zásobené medem a pylem a musí být v takzvané chovné náladě (musí být

samo ochotno chovat matky). Původní matka je v dolní části úlu (v plodišti) a chov pro-

bíhá v horní části úlu (v medníku). Obě dvě části úlu jsou odděleny mateří mřížkou, takže

původní matka se může pohybovat pouze v plodišti. Do medníku se převěsí dva plásty

s plodem a mezi ně se vloží chovná série, kterou tvoří asi dvacet mateřích misek s kapkou

mateří kašičky, přičemž do každé misky se přenese jedna jednodenní larvička z dělničího

plodu od nejlepšího (plemenného) včelstva. Pokud jsme vše udělali správně, začnou včely

mladé larvičky krmit mateří kašičkou a z původně dělničí larvičky se začne vyvíjet mladá

matka. Po pěti dnech jsou nové matečníky zavíčkovány a před vylíhnutím nových matek

musíme matečníky od sebe oddělit, jinak první vylíhlá matka všechny ostatní, ještě nevy-

líhlé matky, zlikviduje.

V jednom včelstvu můžeme naráz odchovat zpravidla až patnáct nových matek. Mladé

matky potom umístíme do oplodňáčků, což jsou malé úlky s menším množstvím včel.

V oplodňáčcích matka pohlavně dospívá a při příznivém počasí přibližně osmý den od vy-

líhnutí letí na snubní prolet. Páření se 6. až 12. trubci probíhá za letu na tak zvaných trubčích

shromaždištích za slunného dne. Úskalí páření spočívá v tom, že za nepříznivého počasí

se až padesát procent matek ze snubního proletu nevrátí. Další úskalí chovatelské práce je

nekontrolované páření s trubci neznámého, a tudíž i nevhodného původu. Proto je ideální,

když je například specializovaná oplozovací stanice v krajině co nejvíce izolována od ne-