Zpravodaj města Velká Bíteš | listopad 2019

32 / 52

32 | Listopad 2019 Zpravodaj Město Velká Bíteš
|
na padesát jsem jich na kole kolem Bíteše objel, něco jsem si o nich přečetl na internetu
a v knize od Hynka Jurmana „Smírčí kameny na Vysočině“. Zasvěceně vysvětluji dotyč-
nému, že v Bíteši máme dva smírčí kameny, Cyrilka u cesty na Jindřichov a ten druhý,
méně známý, za rybníkem Skřínka. Dotyčný na telefonu mě ale pěkně proškolil. Oba uve-
dené smírčí kameny dobře zná, byl u nich a navíc mně vysvětluje, že ten za rybníkem
Skřínka patří do obce Vlkov a je na jejich katastru.
Za několik dní se mně ozval telefon, volal onen dotyčný z Prahy, že ten smírčí kamen
v Bíteši objevil, sdělil mně číslo domu a navíc poslal emailem jeho fotografii. Co nejdříve
jsem se tam vypravil. A opravdu tam stojí, o zeď opřený, pěkný smírčí kamen. Dobrý dů-
vod k napsání tohoto příspěvku.
Proč reportáž s otevřeným koncem?
Objevený smírčí kamen už 9 let stojí opřený o zeď domu. Majitelé zvažují umístit smírčí
kamen na uliční zeď domu tak, aby byl dobře viditelný. Kdyby mohl smírčí kamen pro-
mluvit, určitě by chtěl na původní místo, aby tam kolemjdoucím připomínal událost, která
se tam v minulosti stala, nejspíš tragická. Kde ale stál a co se tam stalo? Možná v budouc-
nosti se objeví někde v archivech nějaký záznam.
Takových smírčích kamenů bez domova je hodně. Obce to často řeší jejich umístěním
na veřejném prostranství, na veřejných objektech, prezentují se jimi. Provedli to tak v Mo-
ravci, ve Strážku, v Dolních Loučkách, v Naloučanech atd. Snad i naše město se bude moci
pochlubit nalezeným smírčím kamenem na hezkém přístupném místě.
Proto nemohu zatím tuto reportáž ukončit. Proto reportáž s otevřeným koncem.
Karel Smolík, st.
MLHAVÝ LISTOPAD
Začátek listopadu bývá spojen s návštěvou hřbitovů, kladením věnců a kytic ke hrobům,
zapalováním svíček a vzpomínáním na blízké zesnulé. Listopad je také typický svým ml-
havým a deštivým počasím. Tento čas v mnohých vyvolává otázky ohledně toho, zda smrtí
život člověka končí, nebo pokračuje v nějaké jiné formě dál. Já včetně mnoha dalších lidí
věřím, že člověk byl stvořen jako bytost, která kromě tělesné schránky, která jednou zemře,
má i duševní a duchovní podstatu, a ta fyzickou smrtí neskončí. Věřící lidé doufají, že se
po smrti setkají s Bohem, že přijdou do nebe, kde je už nebudou trápit žádné problémy
a nemoci. To je však jen část požehnání připraveného Bohem pro ty, kteří Mu věří.
Z vlastní zkušenosti vím, že každý, kdo se rozhodne přijmout Boží milost v Kristu, může
zažívat Jeho blízkost, pokoj a radost už za svého života na zemi. V okamžiku smrti potom
prostě tento vztah pokračuje dál….
Ráda bych v této souvislosti zmínila známý verš z Písma, z Janova evangelia, 3. ka-
pitoly, verš 16: Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný,
kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.