34 |
Červen 2019
Zpravodaj Město Velká Bíteš
www.velkabites.cz|
www.bitessko.comkou nedostatečnost na tom obmezeným domku dálej hospodařiti a ten domek jednomu
neb druhému svému dítěti
[Anče a Tomášovi]
dochovati nemohouc, ten domek i s tou
k tomu domku patřící a při něm se vynacházející zahrádkou travní“
prodala za 45 rýn-
ských zlatých
Bernardu Pekalovi
s tím, že tu bude mít výměnek. Pak roku 1789 již
vdova Rozálie Pekalová nechala připsat dům
Janu Konečnému
.
S Konečným následujícího roku 1790
Jakub Vodička
směnil dům čp. 30 v Láni-
cích za tento splacený domek a přijal k tomu 100 zlatých. Dům s domovní zahradou
o rozloze 332 čtverečních sáhů (1194 m
2
) a s rolí Na Příčkách postoupil roku 1807
v ceně 490 zlatých synu
Antonínu Vodičkovi
, který jej roku 1847 dále postoupil v ceně
560 zlatých zeti
Janu a Marii Daňhelovým
. Roku 1888 byl dům připsán novomanže-
lům
Josefu a Františce
(rozené Komárkové)
Daňhelovým
. Roku 1920 bylo vlastnic-
tví domu rozděleno na osmnáctiny, načež koncem roku 1930 koupili dům
František
a Josefa Kopeční
.
Prameny: Státní okresní archiv Žďár n. S., Archiv města Velká Bíteš, kn. č. 11787, fol. 150;
kn. č. 11788, fol. 2, 215; kn. č. 11789, fol. 77, 78; kn. č. 11794, fol. 2; kn. č. 11893, fol. 11. Katastrální
úřad pro Vysočinu, Katastrální pracoviště Žďár n. S., pozemková kniha Velká Bíteš Lánice, č. kn. vl. 2.
Jan Zduba
Z REGIONÁLNÍ HISTORIE
JOSEF ONDRÁK A SVĚDECTVÍ JEHO DOBY
ČÁST XXVI
KULTURA
Všeobecně
„Naše fabrika“ se dobře starala také o kulturní vyžití svých zaměstnanců. Kulturní čin-
nost se odehrávala nejprve v klubovně bývalého „Pivovaru“, pořízené z prostředků PBS
VB, a později v závodním klubu na dnešním Masarykově náměstí č. 5. Garantem kultury
pro naše zaměstnance byl nejprve Jednotný klub pracujících (JKP), později Závodní klub
ROH PBS Velká Bíteš. Činnost těchto institucí byla od samého počátku spojena se jménem
Joška Ťápal.
Závodní klub spolu s kulturní komisí ROH organizoval různé vzdělávací kurzy,
zájmové kroužky, vlastivědné zájezdy, exkurze a návštěvy koncertů a divadel,
jejichž nezapomenutelným propagátorem byl pracovník účtárny Antonín Konečný.
Zaměstnancům byly hrazeny také návštěvy brněnských Mezinárodních strojírenských