Zpravodaj města Velká Bíteš

Zpravodaj Město Velká Bíteš

www.velkabites.cz

Duben 2019 |

Stavební bytové družstvo PBS Velká Bíteš

Kromě podnikové a družstevní podnikové výstavby si naši zaměstnanci pod hlavičkou

výše uvedeného SBD postavili svépomocí 3 obytné domy po sedmi bytech na Tyršově ulici

a 2 obytné domy po čtyřech bytech na dnešní Vlkovské ulici. Závod jim poskytl pomoc při

zajišťování materiálu, dopravy a mechanizačních prostředků. Pod hlavičkou téhož SBD

byly na ulici U Stadionu postaveny dodavatelským způsobem 3 družstevní bytové domy

po 16-ti bytech s garážemi.

Výstavba rodinných domů

Kromě výše uvedené podnikové a družstevní výstavby obytných domů byla rozšířená

i výstavba domů rodinných, které si stavěli naši pracovníci svépomocí nejen v nových

bítešských městských částech – Nová čtvrť, Chobůtky, v ulicích Za Školou, Lipová a Sa-

dová, ale také v okolních vesnicích. V roce 1975 dostal zaměstnanec příspěvek na stavbu

rodinného domu ve výši 17 500 Kčs (což je při dnešních cenových relacích cca 270 000

Kč). Zaměstnanci mohli také čerpat bezúročné půjčky.

Celkem bylo v letech 1970 až 1989 postaveno cca 300 podnikových bytů (včetně druž-

stevně podnikových) a cca 100 bytů družstevních.

Alois Koukola

OBDIVUHODNÝ ČIN MLADÉHO ČLOVĚKA

Když jsem nedávno poslouchal stížnost rozhlasového redaktora na nízké, ba přímo

mizivé povědomí mladých lidí o našich národních dějinách, o vzniku samostatného

státu, byl jsem překvapen podnětem, který jsem ve stejné době obdržel k sepsání to-

hoto článku.

Nebývá zvykem, aby se mladý člověk tak důsledně a intenzívně zajímal o historii

své vesnice, kterou tak těžce – stejně jako mnohé jiné, poznamenala I. světová válka,

nejprve nazývaná „Velká“.

Téměř v každé vesnici v okolí najdeme pěkně upravený POMNÍK PADLÝM,

který občané postavili na uctění památky svých sousedů, padlých v této strašné válce.

Byli to většinou mladí muži, často ještě chlapci, které tato nesmyslná válka svou neuvěři-

telnou krutostí vyrvala z náručí jejich děvčat, manželek, maminek a tátů – z jejich rodin.

V nedalekém

Březí

tento pomník chyběl, a to vnímaly zejména starší generace jako velký

morální dluh svým nejbližším.

Je přinejmenším překvapivé, že se iniciativy ujal mladý člověk, který se s touto historii

nejen důkladně seznámil, ale vcítil se do ní tak, že ji dokázal zhmotnit. Zhmotnit na věčnou

památku těchto nešťastných mladých lidí a jako výstražné memento nám žijícím.

Tímto mužem je březovský rodák pan

Jaroslav Jelínek

(39), který mně o sobě pouze

řekl:

„…že se snaží, aby všechny svoje vize a aktivity zvládl realizovat dřív, než stihne

zatrpknout“